Je chytrý jako rádio a vysílání se bez něj neobejde. Kdo je to?
Němci mu říkají sidekick, u nás je to příložník. Pod tímhle tajemným názvem se skrývá pozice, která je prý pro moderní zpravodajské rádio nepostradatelná. Obejít by se bez něj nemohl ani Radiožurnál. A tak právě příložníkem začíná náš seriál o lidech, kteří pro vás připravují vysílání...
Možná se vám zdá, že startujeme tak trochu odzadu. Vždyť hlasem stanice je moderátor, proč tedy nezačít právě jím? Čtěte však dál a určitě pochopíte, že pozice redaktora-příložníka je pro moderní rozhlasovou stanici nepostradatelná, a své místo v našem seriálu si tedy plně zaslouží.
Ještě předtím si však udělejme krátký výlet do světa pojmů. Pozici s názvem „příložník“ totiž v žádné novinářské příručce nenajdete. A není divu. Jde vlastně o slangové označení pro redaktora, který má v rozhlasu specifickou úlohu – hlavně po ránu.
A jaká že je to úloha? Pojďte to s námi zjistit!
Příložník? Stále po ruce
Komu a co redaktor, jemuž se říká příložník, vlastně přikládá? „Přikládám moderátorovi. Jsem vlastně takový jeho pobočník. Když je nějaký vstup delší a je potřeba víc povídat, byla by nuda poslouchat jen jednoho člověka,“ říká Martin Karlík.
Příložníka začal dělat letos v lednu, když jeho kolega Nikola Bojčev skončil se slepým střevem v nemocnici. „V rádiu dělám spoustu věcí a v jednu v noci se mě editorka zeptala, jestli nechci ve čtyři přijít na příložníka. No, tak jsem přišel,“ vypráví Martin.
Příložník je k dispozici editorům pokaždé, když je potřeba rychle zpracovat aktuální téma na daný den, kde zrovna rozhlas nemá nebo nemůže mít reportéra. Ale má i své jisté – každé ráno třeba čte, co se píše v denním tisku.
Pracovat ve stresu, nebát se a improvizovat. Vše s úsměvem!
Zaujala vás pozice příložníka? Pokud byste se o ni chtěli ucházet, tohle byste museli umět. „Nejdůležitější je schopnost pracovat rychle a ve stresu. Někdy má člověk třeba jen dvacet minut na přípravu tématu a nesmí to odbýt. Musí to být stále hodnotné, nemůže to být úplně ploché a všechna fakta musí být správně,“ říká Alžběta Havlová, která dělá příložnici už od 12. listopadu 2003.
Také se nesmíte bát mluvit naživo. A pozor – po ránu mají lidé rádi milé a příjemné hlasy. Takže pokud to není vyloženě smutná zpráva, je lepší se na posluchače přes mikrofon usmívat. Z toho, co zatím bylo napsáno, vás asi nepřekvapí ani to, že velký všeobecný rozhled je pro dobrého příložníka nezbytný.
Na Radiožurnálu by se navíc zdálo, že stejně nezbytný je i smysl pro humor. Martin Karlík i Alžběta Havlová se jednoznačně shodují: „Ráno se snažíme sami sebe rozesmát. Třeba tak, že na sebe děláme různé opičky, ale vzhledem k tomu, že jsme profesionálové, tak se jen výjimečně podaří nějakého kolegu dostat.“
K rannímu vysílání zkrátka humor patří. Třeba právě i proto, aby nebylo kožené a strnulé. Podle Martina Karlíka navíc platí rovnice: čím vážnější je rádio, tím víc je legrace v zákulisí a naopak. Tak jako tak, pozici příložníka nelze brát na lehkou váhu.
„Pozice příložníka je pro chod rádia hodně důležitá. Je to člověk, který je okamžitě k dispozici pro editora a může s čímkoliv kdykoliv vstoupit do vysílání. Hlavně po ránu, kdy se také mluví o aktuálních událostech, které se třeba staly v noci, je příložník pro vysílání nepostradatelný,“ uzavírá Alžběta Havlová, která je kromě příložnice napůl i editorkou Radiožurnálu.
Příložník je zkrátka člověk, který je chytrý jako rádio :-)