Jaká byla Věra Bílá? Autentická. Na nic si nehrála

Věra Bílá odešla v loňském roce ve věku 64 let. Než zemřela, plánovala koncerty s novou kapelou Dženore, jejímž kapelníkem byl muzikant Milan Kroka.

Vy jste byl zpěvačce Věře Bílé velkou oporou. Chystala velký návrat a vy jste měl být jeho součástí. Kdo všechno se podílel na tom, aby se Věra vrátila?

„Podnět přišel od Roberta Horvátha, který se později stal manažerem seskupení. V televizi o ní dávali nějaký pořad, po kterém mi zavolal s tím, že by jí chtěl pomoct. Domluvili jsme se, že se za ní vypravíme, ještě s Robertem Červeňákem.“

Zpěvačka Věra Bílá zemřela ve věku 64 let. Vždycky toužila po tom, odejít na pódiu. A vlastně se jí to skoro splnilo.

„Skoro. Zemřela ve středu, přitom v pátek měla stát na pódiu v Sokolově.“

Jaké to bylo, když jste s ní začali zkoušet? Měla stále elán?

„Měla. Proto nás její smrt dostala. Měla elán, chuť, tančila, zpívala, byla plná energie. Nepochybovali jsme o ní.“

Určitě to byla rána, jako kapela jste byli připraveni. Kdo byl její součástí?

„Já jsem byl kapelním, pak František Horváth starší i mladší, Robert Červeňák, Radek Sivák a Michal Sivák.“

Poslední písnička byla Mek som adaj, jejímž autorem jste vy.

„Když jsem ji psal, měl jsem u toho husí kůži. Ani ty pocity nedokáži přesně popsat. Věra si ji poslechla a hned začala brečet, jako kdyby to také cítila.“

Co znamená Mek som adaj v češtině?

„Dokud budu žít, chci zpívat a rozdávat tím radost.“

Věra Bílá byla součástí kapely Kale, ve které jste také hrál…

„Ano, šestnáct let. Právě proto jsme měli takové blízké pouto. Když se kapela rozpadla, odešel jsem do brněnského divadla. S Věrou se ještě jednou navázala spolupráce, nakrátko, skončilo to. Pak už jsem jen viděl její dokument z ubytovny, bylo mi jí líto.“

Byl jste se na ubytovně podívat?

„Samozřejmě. Dokonce jsme u ní dvakrát zkoušeli, jezdili jsme za ní obden.“

Na konci života žila v docela těžkých podmínkách.

„To ano. Chtěli jsme jí pomoct, ať zase koncertuje a má peníze, může si pořídit normální bydlení.“

Jejím životem byl zpěv. Pak v krátké době přišla o syna, o manžela, dostala se do hodně těžkých situací…

„Přesně tak. V tu chvíli to vzdala. Už nic neřešila, ani to, jak a kde žije, protože neměla pro koho. I když pořád měla vnoučata.“

Když teď zaslechnete její písničku, co se vám vrací?

„Krásné vzpomínky na celou éru, kterou jsme spolu prožili. Ona byla přírodní, autentická, na nic si nehrála. To na ní bylo jedinečné.“

Vy jste byl kapelníkem posledního seskupení Dženore. Pořád ta kapela funguje?

„Ne, rozpustila se.“

Měla z vás jako z kapelníka respekt?

„Respekt nevím, spíš ona cepovala nás! Ale my jsme to brali, chtěli jsme, aby se cítila dobře. Já jsem si jen hlídal hudební aranžmá a ona mohla všechno ostatní, třeba nás seřvat.“

Pro slovo asi nešla daleko, že?

„Takové Věra byla.“

Je to pro vás čest, že jste mohl být autorem její poslední písničky?

„Strašně velká.“