Iveta Kokyová: Dnešní doba přináší řadu úskalí, zejména v oblasti bezpečnosti

„U nás doma se nikdy politika neprobírala. Naši rodiče byli za komunismu spokojení. Já jsem byla úplně zaslepená a přebírala jsem názor mých rodičů. Ti říkali, že komunisté jsou fajn, že je všechno v pořádku, podle nich se žilo dobře a nebyly žádné problémy. Teprve s odstupem času, až po roce 1990, jsem začala politiku vnímat. Tedy až v době, kdy jsem začala chodit na střední školu. To mi bylo 36 let.”

Kokiová se zamýšlí nad tím, jaká úskalí demokracie pro příslušníky minorit může představovat.

„Vůbec jsem se nesetkala s tím, že by mě někdo na ulici napadl. Nacista, nebo skinhead. Ale v dnešní době se to bohužel děje. Oceňuji, že můžeme vyjíždět do zahraničí, zároveň ale dnešní doba přináší i spoustu úskalí. Cítím a vnímám, že jsme jako Romové více ohroženi. Dříve nebylo tolik útoků, napadení a usmrcení jako v dnešní době.“

V komunismu už bych nedokázala žít

Spisovatelka si uvědomuje, že psát v romském jazyce by bylo před rokem 1989 skoro nemožné:

„Romská literatura se mohla vydávat až s příchodem Pražského jara v roce 1971. Tehdy v letech 1969 až 1972 fungoval i Svaz Cikánů Romů. Šlo o první spouštěč – mohla být vydávána romská literatura. Pak nastal útlum a dnes se může romská literatura vydávat neomezeně, za což jsem ráda.“

Iveta Kokyová si dnes už neumí život v totalitě představit:

„Dnes, s mými vědomostmi, bych už v komunismu nedokázala žít. Přikazování, nakazování, zakazování. Už bych si to asi nedala líbit, neustála bych to. Dřív jsem byla hodně zaslepená.“