Írán – lidská práva beze změn

Íránská opozice má řadu organizací v exilu. Jednou z nich je Národní rada odporu, která – kromě jiného – shromažďuje informace o obětech režimu. Výsledkem je tlustá kniha, ve které můžete dlouze listovat. Vidíte nekonečné fotografie a stručné příběhy se smutným koncem. Každý rok přibývají další a další strany.

V Teheránu existuje od islámské revoluce v roce 1979 teokratický systém. Znamená to, že rozhodující moc mají duchovní, nikoliv civilní představitelé. Volby probíhají sice reálně, ale hlasuje se o loutkách, nikoliv o špičkách mocenského aparátu. A ten je mimořádně krutý, už kvůli své vlastní podstatě. Náboženství totiž chápe jako otázku národní bezpečnosti.

Hasan Rúhání byl zvolen novým prezidentem Íránu|foto: Vahid Salemi,ČTK

Vyplývá z toho tlak na příslušníky jiných vyznání, především těch, které se zrodily v islámském světě. Pronásledování čelí přívrženci bahaí nebo ahmadie, u nás málo známých, mírumilovných směrů. Současně jsou nábožensky interpretováni političtí nepřátelé. Ne nadarmo se Spojené státy označují termínem „velký satan“.

Nynější povolební situaci popisují některá média s mírným optimismem, protože vyhrál ten lepší ze dvou konzervativních kandidátů. S lidskými právy ale změna nenastane. Docela výmluvně to ilustruje odsouzení šesti křesťanů, které přišlo jenom den po hlasování. Jejich největším proviněním je to, že přijali křesťanství, ačkoliv byli muslimové. Každý dostal v průměru čtyři roky vězení.

Ve vyšetřovací vazbě byli přitom 16 měsíců a ortel nad nimi nevynesl běžný soud, ale soud „revoluční“, což je de facto paralelní justiční systém. Domácí zpravodajská agentura IRNA se vůbec neobtěžovala o případu informovat. Podle exilové Sjednocené rady íránských církví režim přikročil k širšímu zátahu proti domácím křesťanům. Do toho zřejmě celá záležitost zapadá, stejně jako například zákaz shromažďování zhruba 70-členné komunity křesťanů v Teheránu.

Žena s portrétem Hasana Rúháního oslavuje jeho vítězství v prezidentských volbách|foto: ČTK/AP, Ebrahim Noroozi,ČTK

Zdá se ale, že i přes tvrdý tlak jsou alternativy vůči státem prosazované verzi islámu pro mnoho obyvatel atraktivní. V časech internetu je hlavně početná mladá generace mimo kontrolu. Takže pro íránské kleriky je v posledních letech stále těžší udržet život pod pokličkou. I když ona ideologická poklička je pořádně těžká.

Tak to vidí na vlnách Radiožurnálu Daniel Raus.