Interhelpo: rudý sen, který skončil tragicky

22. březen 2022

Slibovali jim ráj: zemi granátových jablek a horských jezer. Život, ve kterém budou pány svého osudu. Dostali pustou step, vězení a popravčí čety.

Tak by mohla ve zkratce znít historie dělnické komuny Interhelpo. Vystěhovaleckého projektu, který před sto lety přivedl do Sovětského svazu přes tisícovku Čechoslováků. Tragický příběh československých osadníků v Sovětském svazu líčí kniha, na které autor těchto řádků pracoval dvanáct let. Informace jsem sbíral v Kyrgyzstánu i v Kazachstánu, v Česku a na Slovensku. Setkal jsem se s posledními žijícími pamětníky, studoval archivy. Jako četbu na pokračování ji od 1. dubna nabídne Radiokniha na Plusu.

Šaňa měl štěstí

Mladý Alexander Dubček v době, kdy vyrůstal v SSSR

V roce 1923 se do Československa vrátil komunista Rudolf Mareček. Válku prožil v sovětské Střední Asii a domů odjel, aby tam zakládal dělnická družstva. Sovětská moc potřebovala kvalifikované pracovníky i jejich peníze. Lidé prodávali majetek a společně nakupovali stroje a výrobní zařízení. Když po měsíc trvající cestě dorazili komunardi do Kyrgyzie, ocitli se v pusté stepi. „Zdálo se, že vlak zastavil uprostřed ničeho. Nebyla tam ani staniční budova, jen několik nízkých chatrčí a okolo holá step. Později jsem často opakoval čísi sklíčený komentář: Tak tady jsme na konci světa,“ popsal příjezd Alexander Dubček.

První muž pražského jara byl mezi dětmi, které jejich rodiče odvezli do Sovětského svazu. Malý Šaňa měl štěstí: přežil. Třicet dalších dětí vystěhovalců zabily během prvních měsíců nemoci a nezdravé podnebí.

Usilovnou prací a nasazením se Čechoslovákům časem podařilo zajistit si důstojný život: slušné bydlení i práci. Čím lépe se jim dařilo, tím víc sovětské úřady oklešťovaly jejich samostatnost. Nakonec dostali na vybranou: buď přijmou sovětské občanství, nebo musí jít. SSSR opustila i rodina Alexandra Dubčeka. Kdo zůstal, nebyl si jistý životem. V této atmosféře se odehrálo i zestátnění výrobních závodů, které musela formálně schválit schůze připomínající absurdní divadlo. „Musíme být hrdí na to, že jsme takové závody vybudovali a že je můžeme předat vládě. Máme též vybudovanou a dobře vybavenou nábytkářskou výrobu. Navrhuji, aby se i tato továrna předala státu,“ zaznamenal zápis schůze vystoupení družstevníka Františka Bedřicha.

Velká vlastenecká čistka

Podzim 1925, ve stepi vyrůstají první domky

Začátek druhé světové války přinesl nové represe: komunardi z Interhelpa končili před popravčími četami, jiní v pracovních lágrech. Těm šťastnějším se podařilo narukovat do 1. československé brigády a probojovat se s ní do staré vlasti a zůstat tam. Dnes žijí v Kyrgyzstánu na tři stovky potomků někdejších vystěhovalců. O návratu do České republiky jen sní. „Naši otcové a dědové nás často prosili o odpuštění, že nás zavezli až na konec světa. Pozdě litovali, že se zmýlili,“ hodnotí mnozí.

autor: jma
Spustit audio

Související

Více o tématu