Hokej jako roznětka. Vítězství nad Sověty přerostlo v demonstrace a následnou normalizaci
Když v roce 1969 odjížděla hokejová reprezentace na světový šampionát do Stockholmu, nebylo jejím hlavním cílem vyhrát. Hokejisté už dopředu vyhlašovali jiný cíl – porazit nenáviděné Rusy a dát najevo nesouhlas s okupací.
My se Rusů nebojíme, v hokeji je porazíme a srpen jim oplatíme!
„Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to,“ to bylo také jedno z hesel, které zcela přesně charakterizovalo atmosféru na jaře roku 1969 při hokejovém mistrovství světa ve švédském Stockholmu, kde českoslovenští hokejisté dvakrát po sobě porazili mužstvo SSSR. A právě tomuto mistrovství světa v hokeji a jeho důsledkům v politické oblasti se věnuje další díl z volného cyklu Sport v rozděleném světě.
„Chtěli jsme ukázat národu, že nesouhlasíme s okupanty!“ vzpomíná tehdejší hokejista Jan Gusta Havel. A povedlo se. Po vítězství nad týmem Sovětského svazu 2:0 národní tým dokonce nepodal soupeřům ruce. Fanoušci doma to ale neviděli. Československá televize totiž přenos okamžitě po skončení zápasu ukončila.
Hned za týden, tedy 28. března, nastoupili Čechoslováci proti sborné znovu. Pět z nich si tehdy na protest přelepilo černou páskou hvězdu nad lvem ve státním znaku na dresu.
„Každého jsme se v kabině zeptali. Šlo o pocity každého kluka, bylo to tehdy na hraně,“ vybavuje si Jan Havel. Na hranu se tehdy společně s ním dostali i Suchý, Jiřík, Jaroslav Holík a Dzurila. Ostatní se k nim přidali výkonem a Čechoslováci podruhé na turnaji dokázali porazit tehdy takřka neporazitelný tým Sovětského svazu. Tentokrát 4:3.
Po zápase s námi autobusem jeli Američané, zpívali s námi československou hymnu. Bylo to něco neuvěřitelného.
Josef Černý
Provokace, nebo ne?
Šampionát sice nakonec vyhráli Sověti a Československo skončilo (kvůli dvěma porážkám se Švédskem) s bronzovými medailemi, fanouškům doma to ale nevadilo. V mnoha československých městech vyšli do ulic a bouřlivě oslavovali. Na pražském Václavském náměstí se 28. března 1969 sešlo přes 100 tisíc lidí. A radost z vítězství brzy přerostla v demonstraci.
Chopili se hokejových oslav v roce 1969 výtržníci? Lidé se nebáli podpořit reformisty, říká historik
Na hokejovém mistrovství ve Švédsku v roce 1969 českoslovenští hokejisté dvakrát vyhráli nad mužstvem SSSR. Oslavy doma nebraly konce, přestože v celkovém umístění hokejisté skončili na 3. místě.
Projevy radosti z hokejového vítězství, ale i nenávisti k sovětským okupantům odnesla kancelář letecké společnosti Aeroflot na Václavském náměstí. Útok se dodnes nepodařilo zcela objasnit. S obecně přijímanou verzí, že šlo o provokaci StB, nesouhlasí historik Oldřich Tůma z Ústavu soudobých dějin.
„Jakmile se lidé dostali do ulic, přeměnilo se to z oslav vítězství v protesty proti okupaci. A svým způsobem i proti politice ústupků a kompromisů. Nemyslím, že to byla provokace, nálada byla taková,“ soudí.
Události na Václavském náměstí odsoudila česká vláda a vyjádřil se k nim i Alexander Dubček, tehdy stále ještě šéf komunistické strany. „Nemůžeme zastírat, že došlo k vážným antisovětským a protisocialistickým projevům. V Rudém právu jste si mohli přečíst, jaké znepokojení vyvolaly v Sovětském svazu.“
Režie z Moskvy
Pokračování slavného hokejového příběhu už režírovali komunisté. Z Moskvy i Prahy. „Moskva to využila k tlaku, že musí dojít k politickým změnám. Protože prý je zjevné, že Dubček není schopen situaci kontrolovat a stabilizovat. Husák na začátku dubna tajně navštívil Sovětský svaz, sešel se s Břežněvem a dohodli jeho nástup do nejvyšší politické funkce,“ popisuje historik.
17. dubna odstoupil Alexander Dubček, kterého vystřídal Gustav Husák. Začala takzvaná normalizace. Při čistkách v KSČ i mimo stranu muselo odejít ze zaměstnání přes 300 tisíc lidí.
