Halík: Je dobře, že je to lavička, a ne bronzová socha...

V tomto týdnu by se Václav Havel dožil 77. narozenin. Právě při této příležitosti se mu dostalo netradiční pocty: v kampusu Georgetownské univerzity ve Washingtonu byl odhalen památník, zasvěcený našemu prvnímu porevolučnímu prezidentovi. Má podobu lavičky, na které mohou ve stínu lípy lidé usednout.

Je to vůbec poprvé v historii této proslulé univerzity, kdy má zahraniční politik v kampusu památné místo. Odhalení památníku byl spolu s Madelaine Allbrightovou přítomen také profesor Tomáš Halík. Zpravodajka ČRo ve Spojených státech Lenka Kabrhleová se jej zeptala:

Památník Václava Havla|foto: Lenka Kabrhelová

Lenka Kabrhelová: „Vy jste tu mluvil během svého pobytu s mnohými Američany – jak myslíte, že oni vnímají Václava Havla: jako disidenta, jak prezidenta, jako myslitele, jako dramatika?“

Tomáš Halík: „Václav Havel se skutečně hluboce zapsal do povědomí Američanů, a právě tou neobvyklou kombinací: že to nebyl nějaký profesionální politik... A mnozí mi už během jeho života říkali, že by si přáli takového prezidenta, který není takovým tím panákem, vystřiženým z politických reklam, že je člověkem, který přináší také hlubší myšlenky, nejen ty obvyklé politické fráze, který není populistou, jenž říká to, co lidé chtějí slyšet – že naopak: často dráždí veřejné mínění. Tady si Američané nesmírně váží jeho statečnosti a také jeho schopnosti oslovit tu vznikající globální civilizaci. A já si myslím, že tohle jsou věci, na které je třeba navázat. A myslím, že je vlastně hezké, že Václava Havla tady v Americe nesymbolizuje nějaký bronzový pomník. To by bylo něco, čemu on by se jenom smál. Ale že právě tady ta lavička – a já jsem se to snažil říci na Georgetownské univerzitě – že ta lavička s těmi dvěma židlemi symbolizuje vlastně tu ochotu sednout si za jeden stůl a hovořit spolu. A to si myslím, že je také důležitý odkaz Václava Havla: i když jsme lidé různých názorů, různého politického přesvědčení, různého náboženského přesvědčení, přeci jenom je strašně důležité, abychom si sedli za jeden stůl a hovořili spolu a společně hledali pravdu.“

Lenka Kabrhelová: „Vy jste zmínil tu panelovou diskusi, které jste se zúčastnil společně s Madelaine Allbrightovou a se Šimonem Pánkem – vy jste byli dotázáni z publika také na to, co byste doporučovali současným Spojeným státům, které procházejí poměrně složitou politickou situací, řekněme až krizí: vláda stále stojí a nefunguje... Nepřipadá vám to svým způsobem paradoxní, že nyní ze země s takovou tradicí demokracie vy jste dotazováni na radu?“

Tomáš Halík: „Jistě – já jsem se neodvažoval dávat nějakou radu – to by mi připadalo neslušné... Ale zdůraznil jsem to, že demokracie má vždycky svoji biosféru – že může žít a rozvíjet se pouze v určitém morálním klimatu. A že to jsou určité sdílené morální hodnoty a také tradice občanské společnosti. To je něco, co bylo v samých počátcích Spojených států: jeden z prvních teoretiků demokracie, francouzský filosof Alexis de Tocqueville, navštívil Spojené státy a napsal svoji památnou knihu Demokracie v Americe, kde zdůraznil, že americká demokracie stojí právě na této kultuře občanské společnosti, ale také na vysoké religiozitě Ameriky, na tom, že Američané jsou ochotni sdílet určité morální hodnoty. Možná, že některé tyto věci věkem jsou zastřeny, ale já věřím, že v Americe tento základ je, že znovu přijde ke slovu a že Amerika se má o co opřít, takže jistě překoná tuto současnou krizi.“