Fuková odmítá paušalizující vyjádření o Romech, která zazněla od Miroslavy Němcové a Jiřího Čunka
Rada vlády pro romské záležitosti, romské organizace i vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková rázně odmítli paušalizující výroky senátorů Miroslavy Němcové z ODS a Jiřího Čunka z KDU-ČSL, namířené proti Romům.
Oba zákonodárci se minulý týden vyjádřili ve spojitosti s romskými demonstracemi pro zpravodajský server Praha IN. Němcová uvedla, že Romové jsou ti poslední, kdo mají protestovat a požadovat konec pomoci Ukrajincům. Podobný výrok má na kontě také Jiří Čunek, podle kterého by se dávky měly co nejdříve seškrtat.
„Značná část Romů nepracuje a žije ze sociálních dávek. Oni jsou ti poslední, kteří by měli protestovat proti tomu, že stát dává podporu uprchlíkům, kteří k nám utekli, aby zachránili své životy. Podpora Romů ze strany státu je mnoho let maximální a společnost je k této menšině velkorysá,” vyjádřila se na adresu Romů Miroslava Němcová pro server PrahaIN.
Posléze se Němcová snažila své slova zmírnit a ohradila se proti titulku: “Myslím si, že nemají protestovat, aby byla poskytována pomoc i těm, kteří to také potřebují. To byl smysl mého vyjádření. Nebylo to o tom, že kdo pobírá dávky, nesmí mít žádný názor,” řekla pro zpravodajský server Romea.cz.
Redakci O Roma vakeren se senátorčino vyjádření sehnat nepodařilo.
Podobný výrok má na kontě i Jiří Čunek: „Stát by měl především seškrtat dávky té části Romů, kteří celý život nepracují a žijí ze sociální podpory. Mělo se to stát už dávno. Mezi Romy je velká skupina lidí, kteří nepracují a celý život žijí ze sociálních dávek. Okamžitě by mělo dojít ke změně a sociální dávky těmto lidem by měl stát nekompromisně seškrtat,“ řekl minulý týden v souvislosti s protesty některých Romů pro server PrahaIn.cz.
Nyní Čunek tvrdí, že mluvil o všech lidech, nejen o Romech.
„Já jsem ten článek nečetl. Vždycky jsem mluvil a vždycky mluvím o lidech, kteří mohou pracovat a nechtějí. To je biblické vyjádření - kdo nechce pracovat, ať nejí.”
„Já jsem přesvědčen, že mnoho problémů v této společnosti je vytvořeno tím, že máme mnoho lidí, kteří nechtějí pracovat a přesto dostávají nějaké dávky. Pravdou je, že mezi Romy je tato skupina poměrně silná.”
Data o tom, kolik Romů pobírá dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi, nemá. Situaci posuzuje podle zkušeností ze Vsetína, kde působí jako starosta.
„Vezmu-li ten poměr mezi občanů romské národnosti, kteří tam jsou a kteří mají trvalý pracovní poměr, a těch, kteří jsou na dávkách, tak ten je poměrně velký.”
Podle Čunka nebyly výroky, které uvedl pro zpravodajský server PrahaIn zkreslené, ale pouze vytržené z kontextu.
„Ta vyjádření nejsou zkreslená, ona jsou jen vytržená.”
Proti výrokům Němcové i Čunka se ohradila vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková, která taková paušalizující vyjádření, ve kterých je uplatňován princip kolektivní viny, rázně odmítla. Výroky kritizovala i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Označila je jako nespravedlivé a urážející.
„To jenom potvrzuje, že mám pravdu. Ale já přeci vůbec necílím na Romy. Ti nemohou onu zákonnou situaci změnit. Já cílím na vládu, protože nejenom tato vláda, ale všechny - dokonce i ta, ve které jsem byl já - nakonec tuto záležitost hodily přes palubu. Spokojily se s tím, že začala platit různé státní nebo neziskové organizace, aby se o Romy staraly. Dále jim vyplácely dávky, ale žádnou změnu neudělaly. A namlouvat si, že romská komunita je stejná jak ta většinová, není pravdou. Romské děti žijící v romské rodině, kde se mluví romsky, když přijdou do školek a škol jsou hendikepované. Já jsem tedy proto, aby se jim věnovala pozornost při výchově a vzdělávání, ale zároveň se musí nastartovat přirozený proces, tedy kdo nechce pracovat, ať nejí.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.