Festival Febiofest představuje i filmy z náboženského prostředí
Kulaté narozeniny letos slaví Mezinárodní filmový festival Febiofest – v těchto dnes totiž probíhá jeho dvacátý ročník. V Praze milovníky stříbrného plátna potěšil do tohoto pátku a teď už se přesunul do dvanácti krajských měst. Celkově uvádí sto devadesát filmů z padesáti sedmi zemí, a jak Vám teď prozradíme, v některých z nich hraje důležitou roli i náboženství.
Jubilejní dvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Febiofest má svůj hlavní stan v pražském multikině Cinestar Anděl. V Praze se celkem uskutečnilo 439 projekcí a další více než stovka promítání bude v krajských městech. Některé z filmů nás zavádějí i do pravoslavných klášterů nebo mezi ortodoxní židy. O filmech z náboženského prostředí, které letošní Febiofest představuje, hovoří programová ředitelka festivalu Hana Cielová.
„Všechny ty příspěvky, které jsou k této tematice, jsou svým způsobem kontroverzní nebo paradoxní nebo nutí diváka k přemýšlení. Takový je třeba izraelský film Boží sousedé, které je na velice neobvyklé téma – alespoň lidé mimo Izrael si to velice často vůbec neuvědomují, že tam žijí ortodoxní komunity, které se snaží za každou cenu uchovat svůj styl života. A sekulární Židé mají s těmito komunitami problém, protože ty komunity se někdy snaží o dodržování těch velice přísných ortodoxních pravidel téměř násilím nebo vyhrožováním či zastrašováním. To je i případ tohoto filmu, kde jsou tři kamarádi, kteří se snaží uchovat pravidla za každou cenu, což je čím dál těžší, protože do Izraele přijíždí spousta lidí z jiných zemí, jiných kultur, kteří vůbec netuší, jaké jsou tyto zákony, a je to těžké udržet. Ale samozřejmě se ten film zamotá tím, že mezi tyto kluky najednou vpadne dívka, která se přistěhuje do části města, kde oni bydlí, a oni si najednou musí položit otázku, jestli to, co celý život považovali za naprosto správné, není tak trošku jinak.“
Zajímavý je také film Milostné příběhy polského režiséra, scénáristy a herce Jerzyho Stuhra, který je složen ze čtyř novel, v nichž Jerzy Stuhr ztvárnil hlavní postavy. Jedna z nich je příběhem oblíbeného kněze, který se po letech dozví, že má dceru.
„Zjistí, že maminka té dcery zemřela a dítě je v dětském domově. A teď má před sebou velice silné morální a etické dilema, jestli může takhle pokračovat dále v církvi, což mu všichni jeho farníci říkají, že ano, že oni jsou s ním spokojení, že to se stane a nemusí proto tu církev opouštět. Ale on na druhé straně velice silně cítí, protože tu dívenku navštíví, mluví i s ředitelkou dětského domova, že to dítě tam trpí, protože je tam šikanováno, že má otce kněze, že má velké problémy, že je osamělé. Takže nakonec se rozhodne z církve vystoupit a starat se o tuto dívku. A je tam velice dojemný a krásný moment, když on se sice nerad loučí s tou církví, což třeba jeho maminka vůbec nechápe a je zoufalá a nešťastná, ale on se zastaví u kříže, na kterém visí Kristus a říká Mu, že Mu děkuje, že mu tu dívku poslal, protože skrze ni Ho skutečně našel.“
Do malebného prostředí byzantského kláštera Metéora, který leží na vrcholu pískovcových skal v oblasti středního Řecka, nás zavede řecko-německý film Meteora.
„Pojednává o rodícím se vztahu, o lásce mezi mnichem a mniškou, což je zajímavé, ale i poměrně tabuizované téma. Je to film, který měl velký úspěch na světových festivalech a je esteticky i formálně velice krásný a nádherný.“
A do pravoslavného kláštera zavítáme i ve filmu Na druhé straně kopců rumunského režiséra Cristiana Mungia, který je inspirován románem podle skutečné události a pojednává o lásce dvou dívek, z nichž jedna se rozhodla pro život v klášteře v horách. Hana Cielová o něm říká:
„Já myslím, že tam nehraje roli ani tak vztah těch dvou dívek nebo láska mezi nimi, ale spíš to, že pověrčivost nebo tyto proudy vedou k tomu, že ty ostatní ženy si myslí, že ta jedna hrdinka je posedlá ďáblem a dochází tam k takovému exorcismu, ovšem v dnešní době. Ale všechno je to pojednáváno s porozuměním pro tu jednu i pro tu druhou stranu, protože chápeme i tu dívku i ty ostatní ženy. Je to opravdu taková polemika, spíš bych řekla.“
Film Na druhé straně kopců si z loňského festivalu v Cannes odnesl dvě ceny.