Fanoušci Bohemians 1905 předvedli řev hodný husitských válek. Zabralo to

Když odchází ze stadionu novináři, často už na něm není ani ten poslední pořadatel. Jen v Ďolíčku je i hodinu a čtvrt po zápase hlava na hlavě. Jako by si fanoušci chtěli užít rozbory utkání nad vychlazeným nápojem, protože po těch vítězných zápasech si najednou všichni rozumí. A po výhře také zázračně rychle zapomenou, jaký to byl strašný fotbal.

„Nemyslím si, že bychom hráli nějak tvrdě, ale na druhou stranu jsme v těch předchozích zápasech jen stínovali, pobíhali kolem hráčů, takže bylo potřeba trochu důrazu a agresivity, což jsme tam dali, plus nějakou tu fotbalovou. Jenomže jen s fotbalovostí to nejde, musíme se takhle naučit hrát i venku,“ říkal po utkání Radek Šírl, kterému přizvukoval Josef Jindrišek.

„Hlavně důraz na balon a vyhrávali jsme osobní souboje, a kdo vyhrává osobní souboje, ten ovládá hru.“

Podle obou hráčů účel posvětil prostředky, a i kdyby se tak nestalo, budou Bohemians hrát bojovně celý rok, zvláště pokud budou fanoušci předvádět stále stejné ‚klokaní peklo‘, jak atmosféru pojmenoval hostující trenér František Straka.

„To se pak hráčům hraje úplně jinak, i když to třeba fotbalově nejde, jde to důrazem, pak se to nabalí a začne to jít i fotbalově.“

A při všech těch slovech o bojovnosti a odvaze bylo z hráčů cítit, že více než radost z vítězství se jim ulevilo, že opravdu mají na to hrát nejvyšší soutěž. A soupeř z Příbrami - ten ještě hodiny po zápase dumal, čím že ho to domácí vlastně porazili.

„Můj názor je, že Bohemka nás de facto přehrála jen svým důrazem, nadšením, vítěznými fyzickými souboji. Jinak mi ta hra přišla taková…“

… neslaná, nemastná, jako by chtěl říct Daniel Tarczal. Ale na to vám nad klobásou a pivem po zápase každý řekne oblíbenou frázi - že důležité jsou body, a je už jedno, jak.