Duše každého člověka je černá skříňka, tvorba je mystérium, říká klavírista Ivo Kahánek
Ivo Kahánek je renomovaný klavírní virtuóz, ale také se podílí na edukativních programech pro děti. Koncertuje po celém světě a nahrává alba, která získávají významná ocenění. S Lucií Výbornou hovořil o trémě, fyzických emocích i energii, se kterou se dobrý hudebník musí naučit pracovat.
Jak koncertní pianista zvládá trému? Musí mít naprosto osvojený mechanismus, o čem hraje. „Dokud si myslím, že hraju proto, abych něco udělal pro lidi, tlak i tréma budou obrovské. Ale ve chvíli, kdy si chci s vášní zahrát a dělám to pro radost, tréma nemá šanci,“ vysvětluje svůj recept Ivo Kahánek.
„Strach je pozitivní. Jinak bych k pianu nesedal tak často,“ tvrdí Ivo Kahánek
Sbírá ocenění ve Vídni, Barceloně, Kolíně nad Rýnem a hraje s prestižními orchestry. Klavír považuje za akční, miluje Bacha a koncertní sály ho děsí. Ale ty prázdné.
Sám si také dělá pečlivé poznámky v notách. „Píšu si takzvané charaktery: to, jak na mě hudba celostně působí, jak se jednotlivá místa propojují, jak se odvíjí hudební příběh atd. Když chce člověk sám sebe vyprovokovat, aby se vyjádřil sugestivně, i sdělení v notách jsou sugestivní,“ směje se.
Skladatel do skladby vložil nejen věci, které do nich vložit chtěl, ale i ty, o kterých sám neví. Skladba je zachována v podobě komplexního kódu, který musí interpret vyluštit, ale přidává věci závislé na vlastních prožitcích a emocích. „Duše každého člověka je černá skříňka, a když jedna něco napíše a druhá zahraje, je to mystérium.“
Ivo Kahánek, stejně jako někteří další hudebníci, hraje se zavřenýma očima. „Zrak je nejvíce energeticky zatěžující a dominantní smysl, a když ho vypnete, ostatní smysly se zesílí. Klavírista potřebuje sluch a hmat. Vnímat svět více ušima prsty než očima vám dává větší možnosti a nutí vás být intenzivnější ve výrazu,“ vysvětluje.
Hudba má v sobě náboj a úlohou pianisty je podle Ivo Kahánka tuto energii rozkódovat, prožít ji a poslat dál. „Jsme takové zvukové průtokové ohřívače. Celý život se učíte, jak zharmonizovat a přeměnit noty v konkrétní zážitek.“ Hra na klavír je velmi sofistikovaná záležitost: můžete cítit vášeň, ale zároveň myslet na spoustu operací, které je nutné zahrát. To vše je fyzická záležitost. „Na pódiu musíte umět dokonale prociťovat tak, aby to, co s vámi dělá hudba, vámi mohlo pouze protékat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
