Duše každého člověka je černá skříňka, tvorba je mystérium, říká klavírista Ivo Kahánek

Jak koncertní pianista zvládá trému? Musí mít naprosto osvojený mechanismus, o čem hraje. „Dokud si myslím, že hraju proto, abych něco udělal pro lidi, tlak i tréma budou obrovské. Ale ve chvíli, kdy si chci s vášní zahrát a dělám to pro radost, tréma nemá šanci,“ vysvětluje svůj recept Ivo Kahánek.

„Strach je pozitivní. Jinak bych k pianu nesedal tak často,“ tvrdí Ivo Kahánek

• Upravit
• Smazat

Sbírá ocenění ve Vídni, Barceloně, Kolíně nad Rýnem a hraje s prestižními orchestry. Klavír považuje za akční, miluje Bacha a koncertní sály ho děsí. Ale ty prázdné.

Sám si také dělá pečlivé poznámky v notách. „Píšu si takzvané charaktery: to, jak na mě hudba celostně působí, jak se jednotlivá místa propojují, jak se odvíjí hudební příběh atd. Když chce člověk sám sebe vyprovokovat, aby se vyjádřil sugestivně, i sdělení v notách jsou sugestivní,“ směje se.  

Skladatel do skladby vložil nejen věci, které do nich vložit chtěl, ale i ty, o kterých sám neví. Skladba je zachována v podobě komplexního kódu, který musí interpret vyluštit, ale přidává věci závislé na vlastních prožitcích a emocích. „Duše každého člověka je černá skříňka, a když jedna něco napíše a druhá zahraje, je to mystérium.“

Ivo Kahánek, stejně jako někteří další hudebníci, hraje se zavřenýma očima. „Zrak je nejvíce energeticky zatěžující a dominantní smysl, a když ho vypnete, ostatní smysly se zesílí. Klavírista potřebuje sluch a hmat. Vnímat svět více ušima prsty než očima vám dává větší možnosti a nutí vás být intenzivnější ve výrazu,“ vysvětluje.

Hudba má v sobě náboj a úlohou pianisty je podle Ivo Kahánka tuto energii rozkódovat, prožít ji a poslat dál. „Jsme takové zvukové průtokové ohřívače. Celý život se učíte, jak zharmonizovat a přeměnit noty v konkrétní zážitek.“ Hra na klavír je velmi sofistikovaná záležitost: můžete cítit vášeň, ale zároveň myslet na spoustu operací, které je nutné zahrát. To vše je fyzická záležitost.  „Na pódiu musíte umět dokonale prociťovat tak, aby to, co s vámi dělá hudba, vámi mohlo pouze protékat.“