Duchovní rozměr filmů na 48. MFF Karlovy Vary

13. červenec 2013

Křesťanský týdeník , Křesťanský týdeník

Před týdnem skončil 48. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Jako každoročně umožnil návštěvníkům vnímat filmy nejen jako zábavu, ale také jako možnost něco prožít a někam se v životě posunout. Není proto náhodné, že součástí festivalu byl i seminář nazvaný Spiritualita a film, na kterém se zástupci církví setkávali se členy ekumenické poroty a diskutovali s nimi o vybraných filmech.

Místo v nebi, František z Assisi, Velká nádhera, Zastavit bušící srdce, O králi. To jsou jen některé z filmů promítaných v Karlových Varech, jejichž autoři nechtějí diváka v první řadě bavit, ale chtějí mu poskytnout možnost prožít hlubokou duchovní zkušenost. Právě tyto filmy sledovali i zástupci církví v rámci semináře Spiritualita a film. Jeho smysl vysvětluje kritik Lukáš Jirsa.

„Seminář již podruhé organizujeme pro reprezentanty katolických a protestantských církví a naším cílem je jim nabídnout možnost dívat se na film ne jako na zábavu, ale jako na prostředek poznávání lidské duše a lidského světa.“

Film Francesco ďAssisi italské režisérky Liliany Cavaniové mohli návštěvníci festivalu vidět u nás poprvé, přestože vznikl už v roce 1966. Do sekce Návraty k pramenům jej prosadila programová poradkyně festivalu Eva Zaoralová. Proč?

Z filmu František z Assisi|foto: MFF KV

„Na tomhle filmu je velmi zajímavé to, že ta režisérka zaznamenává, jaký asi byl svatý František, dokud se nedal na cestu svatosti. No a to je moc zajímavé, protože to je vývoj jeho lidské osobnosti, jeho cesty k Písmu, jeho cesty k Ježíšovu učení.“

Spirituální hloubku filmů a jejich humanistické poselství hodnotila ekumenická porota. Letos ocenila americký film Lance Edmandse Ptáče. Proč právě tento film? Vysvětluje člen poroty Jan Regner:

„Bluebird je taková sociální sonda do jedné americké rodiny na maloměstě, kde se odehraje tragédie. Hlavní protagonistka příběhu zapomene zkontrolovat školní autobus, který řídí, a přes noc tam nechá nějaké dítě, které potom nepřežije (alespoň to tak vypadá). Vidíme, co se všechno odehrává kolem toho, jaké sociální vazby se posilují, jaké sociální vazby se naopak rozbíjejí tím, že se přihodí taková tragédie. Velice se mi líbilo, jakým způsobem ten film je příběhově a dramaticky uzavřený, jak herci vytváří velmi přesvědčivé výkony.“

Z filmu Ptáče|foto: MFF KV

Záštitu nad prací ekumenické poroty i nad seminářem Spiritualita a film převzal plzeňský biskup František Radkovský.

„Už po devatenácté se scházíme na setkání ekumenické poroty festivalu, která má vidět duchovní hodnoty, které tu jsou, a podtrhnout, vyzdvihnout. A to – si myslím – je v tomhle obrovském množství myšlenek a nápadů a jejich ztvárnění strašně důležité. Ukázat ty poklady, které v těch hromadách jsou ukryté, eventuelně ukázat způsob, jak je nacházet a jak je taky dešifrovat, protože i to je někdy potřeba.“