Dospělost

Domov pro Roma není dům

Život slovenských usedlých Romů se odehrával ve venkovských osadách, které se dodnes uchovaly zejména na východním Slovensku, kde převládají dřevěné domky nebo domky z nepálených cihel. Do druhé světové války žili někteří v tzv. zemnicích – jednoduchých obydlích zapuštěných do země. Domov pro Roma není dům. Jestliže malé dítě potřebuje mít doma matku, Rom potřebuje mít doma svoje lidi, celou velkorodinu. Mezi svými se cítí dobře i v bídném domečku. I bydlet se musí člověk naučit.

Bydlet v bytech nám připadá jednoduché, ale že to zase tak jednoduché není, o tom se mohli Romové přesvědčit, když se náhle ocitli v nových bytech na sídlištích. Početné rodiny byly v rámci programu likvidace romských osad převezeny do městských panelákových bytů a musely ze dne na den začít žít s jinou kulturou. Devastace bytového fondu jeho romskými obyvateli, o které tak často čteme v novinách, je důsledkem vztahu k jejich „domu“.

V prostředí starousedlých Romů býval v čele komunity v osadě všeobecně vážený a respektovaný muž – čhibalo (vajda), který bděl nad dodržováním etických norem a pořádku. Často býval i obřadníkem, který uzavíral manželství, loučil se na pohřbech ap. S rozpadem společenských vazeb v poslední době jeho autorita upadá.

Základem společenství zůstává rodina a veškerá činnost dospělých Romů se týká zabezpečení rodiny, jak ve městech, tak na vesnicích a v osadách. Mezi romskými osadami jsou velké rozdíly v majetnosti a způsobu života, ale obyvatelé těchto osad jsou často mnohem svobodnější než lidé na civilizovaných místech a uchovalo se v nich cosi, co v dnešním uspěchaném světě, kde každý žije hlavně pro sebe, nenajdeme.

Ve městech existuje jeden optický klam: připadá nám, že Romů je více, než jich opravdu je. Na rozdíl od ostatní společnosti tráví Romové velice málo času ve svých bytech, jsou stále na ulicích.

Život v romské osadě se odehrává hlavně venku. Na snímku jsou ženy z romské osady v Rudňanech na Slovensku při vaření venku. V pozadí jiná žena oškubává slepici|foto: Jana Šustová

V letních měsících se život v romské osadě odehrával také venku: ženy vařily na sporácích, které si vynesly před dům, venku se jedlo, pralo, pořádaly se různé oslavy a zábavy. A venku bylo možné poslechnout si i romské písně: ty, které vyjadřují žal nad úmrtím matky, nad chudobou, ale i milostné city, i ty temperamentní v čardášovém rytmu.