Dnešní Zimbabwe je na tom hůře, než bývalá Rhodesie

V několika afrických zemích vládli svého času jako suveréni zástupci přistěhovalecké menšiny; a tihle běloši - kteří se v zemích, kde se narodili, v žádném případě necítili jako cizinci - logicky považovali svou vládu za domácí. Což jim dovolovalo neúnavně odmítat argumenty, že na domácí vládě hodné toho slova by se měli podílet i příslušníci černošské většiny. V Jižní Africe zemřel zkraje tohoto týdne jeden z nejznámějších a nejdůslednějších zastánců tohoto postoje, někdejší premiér bývalé Jižní Rhodesie Ian Douglas Smith.

Smith byl zajímavou, leč vysoce kontroverzní osobností.

V listopadu 1965 jednostranně vyhlásil nezávislost Jižní Rhodesie na její koloniální vládkyni Velké Británii. Londýn v té době uděloval africkým koloniím samostatnost jako na běžícím páse - jenže počítal se svobodnými volbami, a to nutně znamenalo, že k moci se dostane černošská většina. To Smith nechtěl dopustit. Tvrdil, že černí Afričané nejsou k vládě způsobilí. "Rhodesii vybudoval bílý muž, a hodlá si ji udržet," pravil. A tak vládl jménem 200 000 jihorhodeských bělochů - a rozumí se, že dodával, že vládne i v zájmu 5 milionů jihorhodeských černochů.

Měl proti sobě obtížné protivníky: Británii, která trvala na tom, že Jižní Rhodesie zůstává její kolonií, protože nezávislost jí může udělit jedině ona sama - a která chtěla, aby se Smith dohodl s černošskou většinou.

Měl proti sobě i Organizaci spojených národů, která chtěla totéž, a uvalila kvůli tomu na Jižní Rhodesii historicky první ekonomické sankce.

Proti Smithovi stáli i černošští partyzáni, k nimž se hlásil také Robert Mugabe - nynější prezident Smithovy vlasti, která se dnes jmenuje Zimbabwe.

Smith, který odvahu a vytrvalost prokázal jako válečný letec už za druhé světové války, se ale protivníků nelekal. Jednání s Británií účelově protahoval, ekonomické sankce obcházel - pomáhal mu zájem západních firem o jihorhodeské produkty a podpora Jižní Afriky - a s černošskými odbojáři si měly poradit jeho armáda a výkonné tajné služby.

Jenže v druhé půli sedmdesátých let už bylo jasné, že represe černý odboj nezlomí. Na kontě občanské války bylo 30 tisíc obětí, ale partyzáni přesto sílili. Měli totiž všestrannou podporu okolních států, v nichž vládla černošská většina - zatímco Smith naopak přišel o životně důležitou podporu Jižní Afriky. Premiér proto udělal úkrok stranou a pokusil se předat moc umírněným černošským předákům. Partyzáni si však za britského zprostředkování vynutili svobodné volby. A ty vyhráli. To bylo v roce 1980, kdy se Jižní Rhodesie alias Zimbabwe podruhé stala nezávislou, tentokrát s požehnáním Londýna.

A jaká je bilance sedmnáctileté oficiální nezávislosti? Chmurná.

U moci je stále vítěz voleb z roku 1980 Robert Mugabe. Jeho programem je nenávist k Británii a vlastně celému Západu, nenávist k bílým farmářům, kteří se kdysi zasloužili o pověst Jižní Rhodesie jakožto obilnice Afriky, a nenávist k jeho černošským oponentům. K těm se Mugabeho policie nechová o nich lépe než se Smithova tajná policie chovala k někdejším Mugabeho partyzánským spolubojovníkům. Bití lidí, kteří se postaví Mugabemu, je běžné - ale jaké bití! Lámou se přitom kosti a praskají lebky.

Nad porušováním lidských práv v Zimbabwe se v soukromí a tu a tam také veřejně pozastavují dokonce i státy, které kdysi Mugabeho partyzánům pomáhaly. Kvůli Mugabeho diktátorským a násilnickým metodám bylo několikrát pozastaveno členství Zimbabwe v Britském společenství národů. Pro některé státníky je Mugabe personna non grata - což se projeví na nadcházejícím summitu Evropské unie a Afriky, kam kvůli Mugabemu odmítli jet někteří evropští premiéři, například britský Gordon Brown či náš Mirek Topolánek.

Mugabeho Zimbabwe má nejhorší ekonomické výkony z celé Afriky. Průměrný ekonomický růst světadílu byl za loňský rok 5,6 procenta - ovšem Zimbabwe vykázalo růst záporný - minus 4,4 procenta.

V prvních měsících tohoto roku trápila zimbabwskou ekonomiku inflace ve výši neuvěřitelných 1730 procent. Mezinárodní měnový fond tehdy předpověděl, že do konce roku z toho bude 4000 procent - ale je to mnohem horší: rok ještě nekončí a zimbawská inflace se už blíží hranici 8000 procent!

Ceny raketově stoupají, ale na platy se často dlouho čeká - a spousta Zimbabwanů - říká se, že až čtyři čtvrtiny populace - je bez práce.

Tři roky před smrtí se Ian Smith nechal slyšet, že v Zimbabwe dnes miliony černochů říkají, že za jeho vlády se jim dařilo podstatně lépe - a že s ním měli lepší vztahy než dnes s Mugabem. Pravda je taková, že Smithova i Mugabeho ulička jsou stejně slepé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .