Desnou každý rok prochází veselý masopustní průvod

28. únor 2006

Kdybyste chtěli vědět, kde můžete vedle sebe potkat klauna, krávu, vojáka či smrt, obří miminka a bábu s nůší, přijeďte do Desné. Každoročně se tam vydávají v úterý před Popeleční středou na cestu. Letos to bylo už po páté.

Masopustní průvod se sešel 28. února 2006 po 14. hodině před radnicí v Tanvaldu, kde pak za zvuků hudby přijal klíče od města. Poté se odebral na vlakové nádraží, odkud byl v 15.42 vypraven speciální masopustní vlak do Desné. Průvodu vévodila hadrová figurína Konce masopustu a transparenty s nápisem "Jémine, domine, masopust pryč!". Na plné pecky hrála harmonika a průvod doprovázel hlomoz bubínků, zvonců, řehtaček a kastrůlků.

Masopustním vlakem z Tanvaldu do Desné

Na nádraží v Desné už na masky čekala Městská policie. Ne však aby někoho zatkla, ale aby průvod doprovodila a převedla přes občas rušné desenské silnice. Účastníci průvodu vyrazili rovnou k radnici, kde se v čele s králem masopustu začali dožadovat příchodu starosty. Chvíli to trvalo, ale pak se objevil fešný mladý muž, který maskám předal klíče od města a právo dělat ten den, co chtějí. Za to si vysloužil jitrnici a panáka Fernetu.

Starosta předává králi masopustu klíče od Desné

Poté se maškarády vypravily ke starokatolickému kostelu. Ačkoliv místní starokatolický kněz Ivan Peschka šel celou cestu s průvodem v převleku za ruského generála s bílou tváří upíra, najednou se objevil černě oblečen, s kolárkem na krku a před zavřenými dveřmi kostela s přísným výrazem v tváři káral masky, proč dělají takový rámus před kostelem. Král masopustu mu vysvětlil, že ten den jim ještě patří vláda nad městem, kterou pak o půlnoci odevzdají na 40 dní postu a modlitbám. Poté král masopustu se svojí družinou přijal pozvání do kostela na masopustní divadlo i občerstvení horkým čajem.

Masopustní průvod prochází Desnou

Masopustní divadlo bylo podle povídky A. P. Čechova "Koňské příjmení". Za stolem seděl ruský generál oblečený v županu a s ovázanou pusou, protože ho rozbolel zub. Ale hrozně se bál zubaře, a tak hledal různá jiná řešení. Jeho správce mu vyprávěl o léčiteli, který by mu určitě dokázal pomoci. Generál se nadchl, ale ukázal se jeden problém: přítel si za nic na světě nemohl vzpomenout na léčitelovo jméno, jen tušil, že to má něco společného s koněm. "Koněv, Lošadin, Hřebcov, Kopytov?," přemýšlejí oba, až nakonec celá rodina hledá to správné jméno. Marně. Nakonec generál podlehne, manželka zavolá zubaře a zub je vytržen. A až pak, při náhodné zmínce o ovsu, si správce vzpomněl na jméno léčitele: Přece Ovsov!

Generál a správce přemýšlejí o jménu léčitele

Po divadle vyšel masopustní průvod před kostel, kde nastala nejsmutnější chvíle celého dne: pohřbívání masopustu. Hadrová figurína našla místo svého posledního odpočinku v hrobečku vykopaném ve sněhu a na její poslední cestu ji i ostatní přihlížející za pomoci záchodové štětky pokropil starokatolický kněz.

Bolavý zub je venku, generál s manželkou chystají oslavu

Rozpustile smuteční průvod se pak skulil z kopečka dolů do kina Alfa, kde čekalo masopustní veselí i s celým pečeným čuníkem. Trvalo až do půlnoci, až do začátku postu. Jémine, domine... masopust pryč!

V kině Alfa
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?