Daniel Raus: Prezident, fotbal a velkorysost

Politika a fotbal mají k sobě propastně daleko. Přesto bylo prezidentské klání v posledních týdnech k fotbalovému zápasu přirovnáno. Budiž tedy. Jisté podobenství se dá najít i nyní, v atmosféře takříkajíc pozápasové.

Představte si Klapzubovu jedenáctku, jak hraje proti vesnickému výběru z Horní dolní. Snaží se, ale moc jí to nejde. Hráči usínají, nedokážou vymyslet kloudnou akci, ledva se trefí do mičudy, pořád jenom brání a doufají v zázrak. Hromotluci z Horní dolní naopak diktují hru, pálí ze všech stran, za každou cenu chtějí vyhrát a navíc faulují. Když se sudí nedívá, kopou Klapzubovy chlapce do lýtka, dávají herdy do zad, bez uzardění hrají rukou a filmují víc než herci z Hollywoodu.

Především ale dávají branky. Takže při posledním hvizdu je rozhodnuto vysokým rozdílem. Rozjaření kluci z Horní dolní poskakují po hřišti, poté, co se za čárou posílili soudkem režné. Jejich pomocný trenér prohlašuje pro dopisovatele místního plátku, že čistá hra Horní dolní konečně zvítězila nad klapzubovskými špinavostmi.

Miloš Zeman zvítězil ve druhém kole prezidentských voleb|foto: Filip Jandourek

Pro smutně odcházející Klapzubovy chlapce je prohra dvojnásob těžká, paradoxně proto, že hráli férově. Zlobí se na sudího, mají pocit nespravedlnosti a napadá je, že kdyby taky faulovali, šance na vítězství mohla být větší. Možná mají pravdu, možná ne. Jisté je pouze to, že ve fotbale rozhodují góly, nikoliv čistota hry.

Česko si zvolilo prezidenta a výsledek je třeba přijmout. V naší mentalitě se to musíme učit. Můžu-li být osobní, pak zmíním překvapení, které jsme kdysi jako novináři zakoušeli z chování našich amerických kolegů ve Svobodné Evropě. Do poslední chvíle podporovali svého kandidáta, a když prohrál, postavili se bez váhání za vítěze. Nechápali naše otázky, jak se mohli tak rychle přeonačit. Odpovídali: vždyť přece vyhrál volby, je to náš prezident.

Faktem je, že jejich vítěz byl velkorysý. Přesto si každý prezident zaslouží šanci. Jen málokterý se dostane do neformálního klubu velkých státníků. Všichni mají mít ale možnost se o to aspoň pokusit.

Na vlnách Radiožurnálu si to myslí Daniel Raus.