Daniel Raus: Naděje pro Evropu

30. březen 2013

Křesťanský týdeník , Křesťanský týdeník

Teď se podíváme na obsah Velikonoc z hlediska Evropy, která prochází vleklou krizí. Bankovní kolaps Kypru znamená další ránu snahám o oživení ekonomiky a podepisuje se silně na celkové atmosféře v unii. V následujícím komentáři si položíme otázku, co vlastně potřebuje Evropa nejvíc.

Velikonoce jsou svátky naděje. Pokud není zima jako letos, padají do období, kdy příroda ožívá, slunce se vrací, dny se prodlužují, sníh mizí a mínusové teploty přecházejí do příjemného plusu. Teologický význam je ještě silnější. Smrt se zázračně mění v otevřené dveře k novému životu. Hlavní je ale ona naděje, která najednou doslova visí ve vzduchu.

Přesně tohle slůvko náš kontinent momentálně potřebuje. Žijeme v éře jakéhosi všeobecného rozčarování. Už to není jenom pověstná „blbá nálada“, kterou kdysi zmiňoval prezident Václav Havel. Je to shakespearovský pocit čehosi nepříjemně shnilého ve státě dánském.

Finanční krize trvá dlouho, několikrát bylo hlášeno světlo na konci tunelu, ale místo něj přišla nová rána. Tou poslední je Kypr, který se v podstatě zhroutil. Je důkazem, jak lehko se může stát z daňového ráje fiskální peklo. Což byla samozřejmě otázka času, protože tamní banky jsou provázané s podobně kolabujícím Řeckem.

Finanční krize na Kypru - kyperská ekonomika|foto: ČTK,ČTK

Jako celek je Evropská unie přesto bohatá a stabilní. Je to devět let, co učinila odvážný a moudrý krok, když přijala deset nových členů, včetně Malty a Kypru, a také České republiky nebo Slovenska. A je to jedenáct let, co učinila odvážný, ale nemoudrý krok v podobě zavedení eura pro země s disciplínou i bez ní. Ty druhé stáhlo euro dolů, když odhalilo nezodpovědnost, kterou uměli předtím politici elegantně zakrýt.

Stará dobrá Evropa je navíc pod tlakem globalizace, která umožňuje konkurenci asijských zemí s velkým pracovním nasazením. A Spojené státy, jež byly dlouhodobě zdrojem růstu a optimismu, mají plnou hlavu vlastních problémů, což je další špatná zpráva.

Ve dvou ohledech kráčí přitom Evropa proti světovému trendu. Na všech kontinentech lidí přibývá, zatímco zde obyvatel ubývá. A na všech kontinentech roste religiozita, zatímco v Evropě klesá. Podle některých hlasů to souvisí – když mají lidé víru, nebojí se mít děti.

Ať je to ale tak nebo jinak, Evropa potřebuje naději. Velikonoční svátky možná upozorňují, že ji má schovanou pod vlastním prahem.

Tak to vidí na vlnách Radiožurnálu Daniel Raus.