Dagmar Ruščáková: Taktak
Je ráno a já vyndávám čisté nádobí z myčky. Jedu na autopilota, část mého mozku se ještě nestačila probudit. Dolní patro myčky už mám prázdné, jdu na to horní. Skleničky, hrníčky… a sakra! Z ruky mi vyklouzl můj milovaný anglický hrníček. Uf. Naštěstí se mi ho podařilo úspěšně chytit.
Čtěte také
Stačilo málo, aby z něj zbyla hromádka střepů a mně jen oči pro pláč. Pečlivě jsem ho uložila s vědomím, že jsem už tento těžko nahraditelný kousek jemného porcelánu nemusela mít. Bylo to zkrátka taktak.
Taktak. To je ta chvíle, kdy je průšvih tak blízko, že vám dýchne za krk. Okamžik, kdy se srdce v úleku pozastaví. Od úplných hloupostí, jako je třeba skoro rozbitý hrníček, kde jde jen o vlastní sentiment, až po situace, kdy jde o život. A často nejen ten náš.
Obvykle se tak stává v provozu na silnicích. Řídím denně, a už mnohokrát mě napadlo, jak nejistá loterie to je. Můžu celý život jezdit bezpečně, nezpůsobit jedinou nehodu, a případné pokuty mít jen za parkování. Ale pak přijde okamžik, kdy něco přehlédnu, nebo mi není dobře, takže nereaguju dostatečně rychle, a malér je na světě.
Čtěte také
Mezi malérem a běžnou rutinou se pak nacházejí ony taktak okamžiky. Kdy se nám podaří někomu nebo něčemu na poslední okamžik vyhnout, nebo někdo jiný pohotově zareaguje, a naši chybu vykryje svým chováním. Taktak okamžiky jsou prostě chvíle, kdy se na nás usměje štěstí.
Není nárokové, někdy je a někdy není. A já jsem přesvědčená, že pokud se naším životem mihlo, je vhodné za něj aspoň symbolicky zaplatit. Nebo spíš ho poslat dál. Formy jsou různé - od laskavosti až ke konkrétní pomoci těm, kdo štěstí právě nemají.
Možná se tak bude štěstí rádo vracet. Třeba se mi pak při uspěchaném krájení zeleniny nůž zařízne skutečně do rajčete, a ne do prstu. Navzdory tomu, jak nepozorně to rajče držím.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Sladké vzpomínky
Koukám na půl kyblíku natrhaných švestek a přemýšlím, co s nimi. Švestkové knedlíky? Proč ne, tvaroh mám. Kompot? Kdy já jsem vlastně naposledy jedla kompot?
-
Dagmar Ruščáková: Vždy ve střehu
Sedím v křesle, na klíně notebook, a dělám své obvyklé ranní práce. Najednou mé uši zachytí nějaký zvuk a vzápětí podezřívavý mozek vyhlásí poplach. Ten pes zase něco má!
-
Dagmar Ruščáková: Jak si přitáhnout štěstí
To vám byl minulý týden moc hezký čtvrtek. Povinnosti mě ráno poslaly cestou, kterou obvykle nejezdím. Tam, na hřebeni kopce, je kolem silnice úžasná třešňová alej.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
