Co když nám není do smíchu?

Co je depka a co deprese?

„Blbá nálada nebo tzv. depka je stav, který zná jistě každý dospělý, ale může se týkat i dětí. Není to stav, který je zapotřebí okamžitě řešit. Když se řekne deprese – je to vážný psychický stav, který dokonce někdy končí sebevraždou, to je smrtelně vážná věc. Někdy si její příčiny uvědomujeme, jindy ne a své pocity nedokážeme ovlivňovat. Hluboká deprese je stav, kdy člověk třeba ani není schopen vstát z postele,“ říká host Atria, psycholog Ivan Douda. „Zato rozlada, chandra nebo takové to ouvej – to jsou stavy zakomponované do našeho běžného života. Démon, je-li pojmenován, ztrácí sílu,“ dodává.

Jsme-li schopni si uvědomit, co cítíme, dostane-li se nám přátelský podpůrný kontakt nebo laická terapie, je velmi pravděpodobné, že se naše nepříjemné pocity zmírní nebo zcela vymizí.

Jak naučit dítě vyrovnat se se špatnou náladou?

Rodiče by se měli naučit pojmenovávat své pocity před dítětem. Dítě má jakési radary, kterými vycítí, že je něco v nepořádku. Nevědomě sleduje reakce matky nebo otce. Pokud matka svou špatnou náladu vysvětlí např. premenstruačním syndromem – pochopitelně přiměřeně věku a zralosti dítěte – dítě se naučí své rozlady pojmenovávat a něco s nimi vědomě dělat.

„Pokud rodič své stavy nereflektuje, pokud je ani nevnímá, ani dítě se nenaučí s nimi pracovat,“ vysvětluje Ivan Douda. „Bude s nimi otravovat partnera, své spolupracovníky. Všechno je zakotveno v rodině.“

Kdy je zapotřebí zpozornět?

Je zapotřebí zbystřit, když období rozladěnosti a špatné nálady trvá dlouho. Dojde-li k nalomení normální standardní životní linie, něco se změnilo. „Může to být fází vývoje, něco se změnilo ve škole, nebo může jít o začátek psychické poruchy?“ říká Ivan Douda. „Když to začne narušovat soužití rodiny, je nutné vrátit se k těmto otázkám.“

Je důležité zjistit, co se v rodině mění. Mohou v tom figurovat rodiče, ale i prarodiče nebo sourozenci. Dítě třeba nevědomě čte, že se něco děje. To pak ovlivňuje jeho pocity a chování. „Vždycky je dobré nejprve mapovat své dítě, mluvit s ním a pojmenovat svoji obavu. Ne přehnaně, ale říct: Mám pocit, že se něco mění. Cítíš to také? Takové to normální rodičovské popovídání. Nesmí v tom být příliš velký tlak anebo obvinění. Když probouzíme pocity viny, tak se toho moc nedozvíme, nebo jen pokrouceně,“ dodává Ivan Douda.

Co se na dítě nedá naložit?

„Na to není univerzální rada. S malým dítětem nemohu mluvit o nevěře partnera. Nemusím tematizovat. Dítě nesmím zúzkostňovat. Mám právo vymluvit se na něco jiného,“ radí Ivan Douda.

Dítě by mělo být odmala přivykáno na to, že matka nebo otec mají někdy špatnou náladu. Zároveň by se mělo nápodobou učit i tomu, jak rodiče své pocity zvládají. Bude se mu to později hodit v partnerském soužití. Odmalička je dobré takto dítě trénovat.

Napočítat do deseti?

Frustrace plodí agresi. Pokud se dítě začne chovat agresivně, může to být způsobeno i tím, že napodobuje naše chování, náš způsob reakce na určité situace. Rodiče by se měli neustále vzdělávat a učit, jak zvládat chování svého dítěte. A pochopitelně jak pracovat se svými pocity, jak zvládat svou agresivitu i frustrace. Někdy je opravdu dobré napočítat do deseti anebo opustit místnost.

Je možné se naučit relaxačně meditační techniky, autogenní trénink, dechová cvičení nebo automasáže. Je možné některé naučit i děti.

Lze naučit dítě dobré náladě?

Zejména malé děti se učí nápodobou, kopírují rodiče. Napodobují je tedy i v tom, jaký pohled mají na svět, zda jsou optimisté, nebo naopak. Může dojít i k tzv. reaktivnímu výtvoru, kdy dojde až k úplnému extrému. Dítě se zcela vymezí vůči chování svého rodiče. Někdy reaguje na extrém extrémem. Například dítě alkoholika se v dospělosti stane zapřisáhlým abstinentem.

Je dobré naučit dítě rozpoznat, co je přiměřená reakce a co není. Přesto je správné, aby si prošlo určitými stádii vzdoru. „Dokonce když si dítě neprojde stádiem, ve kterém si říká, že rodiče jsou tak blbí, že nemůžou být jeho – neprošlo správným vývojem,“ vysvětluje Ivan Douda.