Cítím se lépe a ztráta vteřina a půl na vítězku už není tak strašná, říká Ledecká po 18. místě

Ester, pochopil jsem správně z řeči vašeho těla, že jste v cíli čekala lepší čas?

Ne. Nevím, co čekat. Konečně se cítím trochu lépe, přitrénovali jsme, ale je vidět, že mi to závodění ještě chybí. Zlepšuji se a vteřina a půl na vítězku není zas až taková ztráta. Rakušanky tady na super-G trénovaly, takže mají malou výhodu. V neděli mám další šanci se zlepšit.

S jakou taktikou jste nastoupila do obtížné pasáže uprostřed trati?

Byl to tam hrozný fofr. Nějakou linii jsem měla v hlavě, ale pak stejně musí člověk improvizovat. Trať už byla rozbitá, bylo i hůř vidět, takže pocitově je to pak všechno rychlejší. Jsem ráda, že mám za sebou další závod.

Už se zase usmíváte a překonala jste nemoc. Co nakonec pomohlo k lepšímu zdravotnímu stavu?

Asi nejvíc klid. Z Val d'Isere už jsem pak bohužel musela domů, i když jsem plánovala ještě Davos. Už ve Val d'Isere to bylo daleko za limitem. Když se na to podívám zpětně, tak jsem asi neměla jezdit ani do Svatého Mořice. Alespoň jsem si zkusila nějaké závody a teď už se cítím lépe, což je pro mě nejdůležitější.

Jak vypadala příprava před závodem v Zauchensee?

Čekala jsem až dostanu zelenou od doktorů. Přes Vánoce jsem opravdu ležela v posteli a docela trvalo, než mě pustili jezdit a trénovat. Byli jsme v San Pellegrinu na pár dní. Pojede se tam i závod, já tam ale nikdy nejela, protože jsem vždy buď měla snowboard nebo jsem byla zraněná. Kopec jsem si alespoň zčásti vyzkoušela, určitě si to můžu strčit do kapsy a brát to jako výhodu až se tam bude závodit.