Ceny filmové kritiky ovládli tvůrci Hořícího keře, scenárista je Objevem roku

„Hlasování dopadlo podle očekávání. Hořící keř z deseti nominací získal šest cen. Podle mého názoru je to vítězství zasloužené, i když osobně bych rád viděl víc cen, například pro film Jako nikdy, který mám moc rád,“ řekl z místa redaktor Českého rozhlasu a zároveň jeden z porotců Tomáš Pilát.

Ve dvoukolovém hlasování posuzovalo dvaačtyřicet publicistů 26 celovečerních hraných a animovaných filmů a 16 dokumentů. Z nich byl oceněn snímek Bohdana Bláhovce nazvaný Show! o zákulisí práce dívčí hudební skupiny 5Angels. Film vznikl jako Bláhovcova absolventská práce na pražské FAMU.

„Ten film jsme opravdu dokončili v největší depresi s vírou v to, že to možná nemá smysl. Nás všechny – a mně nejvíc – překvapilo to, že film byl pozitivně přijat,“ řekl o svém filmu Bohdan Bláhovec a ocenil průpravu, kterou dostal k tvorbě na škole. Vždyť i scénář k cenami ověnčenému Hořícímu keři vznikl z pera absolventa FAMU.

Psychologické drama Zdeňka Tyce o umírání s názvem Jako nikdy bylo druhým favoritem večera s šesti nominacemi. Nakonec proměnilo dvě, obě za herecké výkony v hlavních rolích pro Jiřího Schmitzera a Petru Špalkovou.

„Nebyl tam nikdo, kdo by vnášel konflikty, překážky. Byli jsme se vším jakby rychle hotoví, jako kdyby nám všechno přálo: počasí, nálada, nějaké včely nám tam pořád lítaly. Takže to asi vykompenzovalo nějakou náročnost nebo tíživost toho tématu. Tím to bylo jako nikdy,“ říká Petra Špalková.

Z celovečerních snímků Rozkoš Jitky Rudolfové a Klauni Viktora Tauše nominovaných shodně ve čtyřech kategoriích nakonec zabodoval pouze ten druhý díky hereckému výkonu Jiřího Lábuse ve vedlejší roli.

„Na ten film budu pořád vzpomínat, protože to bylo hrozně hezké natáčení a ti tvůrci – musím říct – tím filmem opravdu žili. A je to na tom znát,“ říká Jiří Lábus.

Film Hořící keř, který je dramatem o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých, boji advokátky Dagmar Burešové za očištění jména Jana Palacha a počátcích normalizace v posrpnovém Československu, byl oceněn i za kameru Martina Štrby, hudbu Antoniho Komasy-Lazarkiewicze a nejlepší ženský herecký výkon Jaroslavy Pokorné ve vedlejší roli.

„Do téhle doby se lidem příliš nechtělo a ti dokumentaristé to také neměli snadné. Někteří z nich jsou moji kamarádi, oni mi říkali, že museli dost bojovat. Aby našli podporu, peníze a zatřetí aby našli zájem. Když skončil komunismus, tak lidi chtěli rychle zapomenout, protože ta doba pro ně nebyla lichotivá,“ vysvětlila režisérka Agnieska Holland.