Britové jsou zvyklí ve zdravotnictví na všechno dlouho čekat, Češi nadávají a chtějí švédský stůl, srovnává primář Aleš Chrdle

To, že se Aleš Chrdle stal lékařem, podle jeho slov zkrátka vyplynulo. „Na gymnáziu jsem o medicíně zpočátku neuvažoval, protože to bylo před rokem 1989 a nehrálo se pouze na znalosti a schopnosti. Byla to vlastně až poslední varianta, že to zkusím a uvidíme. A ono to vyšlo. Už během prvního semestru jsem se do medicíny zamiloval a zůstal u ní,“ vypráví.

V roce 1995 nastoupil na infekční oddělení českobudějovické nemocnice. Pak se ještě s manželkou na čas vydal do Anglie, kde působil v královské univerzitní nemocnici v Liverpoolu. „Už předtím jsem měl dvě atestace a tam jsem se za dva roky naučil věci, které by vydaly na dvě další atestace. Jedna by byla z tropické medicíny a neobvyklých infekčních nemocí a druhá z managementu a organizace zdravotnictví,“ říká Aleš Chrdle.

Z pohledu pacienta je podle něj typickým rysem britského zdravotnictví to, že se na všechno dlouho čeká. „Britové jsou zvyklí čekat, oni jsou námořníci, sednou na loď a někam jedou. To trvá dlouho a oni jsou trpěliví a prostě stojí ve frontě, než se tam všichni dostanou,“ popisuje.

Čtěte také

Vstávám denně mezi druhou a čtvrtou hodinou, říká lékař Bohumil Markalous, který se stejně jako jeho předci věnuje mnoha aktivitám

„V Česku naopak chceme mít všechno hned, na nic nečekat. Někdy říkám, že české zdravotnictví je zdravotnictví švédského stolu. To je sice příjemné pro pacienta, ale má to také negativní důsledky. Najednou se dostaneme do situace, v jaké jsme teď, že někteří doktoři řeknou: My už toho máme dost, už prostě nechceme takto dál pracovat,“ dodává.

Aleš Chrdle během svého pobytu v Anglii neviděl rozdíl mezi britským a českým zdravotnictvím z hlediska kvality, ale právě z hlediska vnímání a mentality. „Tam přijdete jako pacient na urgentní příjem a čekáte osm hodin, než se na vás podívá doktor. Pokud jste Čech, tak nadáváte. Pokud jste Brit, tak se pozdravíte s paní napravo a pánem nalevo, mezitím kolem projde sanitářka a nabídne vám džus a sušenky, berete to tak, že doktoři samozřejmě mají práci a budou se vám věnovat, jakmile se na vás dostane,“ líčí.

Z infekčních chorob, které ho denně provází, lékař strach nemá. Má ale respekt. „Nejhorší riziko je to, o kterém nevíme, že je riziko. V nemocnici se nebojíme, protože víme, že se pohybujeme v rizikovém prostředí, takže používáme ochranné pomůcky, myjeme si ruce a používáme roušky a rukavice, někdy pláště, podle toho, co je potřeba. Dokážeme riziko docenit a z těch nemocí máme respekt,“ vysvětluje.

Celý rozhovor s Alešem Chrdlem, primářem infekčního oddělení a také ředitelem úseku interních oborů českobudějovické nemocnice si poslechněte v cyklu Jihočeši.