Bez vody by se to nedalo opravit
Přes 3 a půl milionů litrů vody nateklo během záplav v srpnu 2002 do kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně. Hladina vody v chrámové lodi dosahovala výšky 160 centimetrů. Vír, který tam voda vytvořila, všechno zpřeházel a vnitřek kostela zaneslo bahno. Teď po deseti letech je zas téměř vše na svém místě.
Zpráva o tom, že byl Karlín zatopen, zastihla tamního faráře Miroslava Cútha na dovolené v Itálii. Když se vrátil, byla čtvrť evakuována a uzavřena. Když opadla voda, spolu s dobrovolníky ihned zahájil práce. Nejdřív bylo potřeba dostat pryč všudypřítomné bahno:
„Voda to spláchla, zničila, ale bez vody by se to nedalo spravit. Kdyby netekla voda a nefungovala kanalizace, tak to by byla pohroma. Pořád jsme si museli mýt ruce. To bahno bylo infikované? Tady ho zůstalo těch pět centimetrů, sedm, jak kde. Doktorka mi říkala: hlavně se nesmíš říznout. A slivovice, dezinfekce.“
Než se po týdnu přes bahno dostal pater Cúth do sakristie ke skříni s klerikami, byly plesnivé.Velkou část vybavení kostela se ale podařilo díky rukám dobrovolníků, šikovných restaurátorů a díky dárcům zachránit.
„My jsme opravdu pořád pracovali. Ten první rok to bylo neskutečné. Pořád tam vrčely ty vysoušeče. Pět let se dělaly malby. S tím se udělala okna, elektřina a některé ty dřevěné věci, lavice, samozřejmě vrata. Oltář svatého Kříže, ten kdyby se nerestauroval, tak by se rozpadl úplně. Šlo by to všecko k zemi i s těmi sochami. Ale v podstatě se to dařilo a daří ještě, protože musím říci, že není všechno, restaurovat, takže my jsme toho zas tak nevyhodili. Koberce jsme vyhodili samozřejmě. Ty šly pryč všechny. Ale to mi nevadí, protože já jsem beztak neměl ty koberce rád. Pár židliček, ale ne moc.“
Bohoslužby začaly v karlínském kostele už deset dní po povodni. Obyvatelé Karlína byli stále ještě evakuováni, ale chodili na ně někteří dobrovolníci, kteří v Karlíně pomáhali odklízet následky ničivé povodně. A do dnes tu každý měsíc slouží mši za dárce, kteří pomohli a pomáhají s opravami kostela, který je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek v neorománském stylu. I po deseti letech je ještě co opravovat.
„Co nemáme, tak je pár těch dřevěných věcí. A dokonce vždycky něco objevím, protože ten kostel, jak je tak veliký a rozlehlý – a už ho znám za ta léta – třeba jsem zjistil, že pod kobercem u bočního oltáře je parketová podlaha. Tak jsem sundal ten koberec a zjistil jsem, že to dřevo je skoro úplně rozpadlé.“
Jsou to ale už jen detaily v porovnání s tím, že před deseti lety hrozilo, že by kostel povodeň nemusel přestát podobně jako jiné stavby nejen v pražském Karlíně.
„Komu se nelení, tomu se zelení, bych řekl. Ten kostel teď je nádherný.“
Říká karlínský farář Miroslav Cúth a zve na prohlídku kostela. Splnil se mu totiž jeho velký sen, aby byl kostel otevřený od rána do večera.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
