Bez obalu a na váhu. Vrací se staré způsoby nakupování do lahví a pytlíků
Než se na tržištích nebo v kamenných obchodech začalo vážit na kila a měřit na metry a litry, obchodníci prodávali plátno na lokte, sáhy nebo pídě. Vážili máslo, mouku a další zboží na libry a loty a tekutiny odlévali na mázy. Lidé si zboží odnášeli v papírovém sáčku, v ošatce, košíku nebo bandasce.
Obaly a balení potravin mají dlouhou historii. Kdysi lidi poživatiny zkonzumovali tam, kde je našli. Když už si uměli ledaco vypěstovat nebo odchovat, zásobili sami sebe v „místě bydliště“ a pro uchovávání používali přírodní materiály: vydlabanou tykev, dřevo, škeble a lastury, listy, spletené traviny nebo zvířecí orgány. Ze zplstěných vláken vyráběli vaky nebo pytle. Rudy, ze kterých se daly zhotovit slitiny a hrnčířství nabídly další možnosti úschovy a balení.
Papír, sklo, kovy, plechovky
V Číně se používaly archy zpracované kůry z moruše k zabalení potravin už v období 100 - 200 let před n. l. Během dalších patnácti století se výroba papíru zdokonalila a přenesla na střední Východ a do Evropy. První listy papíru se od těch dnešních dost lišily. Tvořily se z vláken lnu a později ze starých lněných hadrů. Teprve v roce 1867 posloužila dřevovina jako surovina k výrobě papíru. Následovaly papírové sáčky, pytle, krabice a krabičky.
Do obalu o objemu 1 litr se vejde:
rýže basmati 790 g
pohanka 730 g
vločky jemné 480 g
mouka hladká 700 g
červená čočka 850 g
mandle 600 g
kokos 400 g
rozinky 640 g
cukr 850 g
Výroba skla jako odnož hrnčířství se objevila už 7 000 let před. n. l., v Egyptě se rozjela ve velkém až o 5 500 let později. Pak už trvalo jen 300 let, kdy se sklo začalo lisovat do forem ve tvaru šálků a mís. Když Féničané vynalezli dmuchavku, urychlili tím nejen výrobu skla, ale také umožnili vyrábět zaoblené tvary nádob.
První bezpečné uchování potravin v kovových plechovkách ve Francii na začátku 19. století inicioval Napoleon Bonaparte. Tuby jako obaly na potraviny dostaly prostor v 60. letech 20. století.
Doba plastová
Plasty jsou nejmladším materiálem, který se běžně používá na obaly a balení. Jsou tu s námi od 19. století. Kdo smýšlí ekologicky, snaží se jejich používání omezit. A někteří přichází s nápady, jak zamezit plýtvání.
Ondřej Tesař je manažerem obchodu, který prodává zboží na váhu do znovupoužitelných obalů: „Zkušenosti jsme sbírali v zahraničí, kde už podobné bezobalové obchody léta fungují. Zákazník si u nás může zboží dobře prohlédnout, dokonce očichat nebo ochutnat, prostě ví, co kupuje. Bezobalový nákup začíná už doma. V klidu si vyberte z našeho sortimentu, můžete se nechat inspirovat přiloženými recepty a přečíst si o nutričních a zdravotních přínosech surovin. Napíšete si, kolik čeho potřebujete a podle toho zvolíte vhodné obaly.“
V obchodě Bez obalu totiž stojí police plné skleněných nádob s luštěninami, ořechy, sušeným ovocem, kořením, prostě vším, co lze uchovávat bez chlazení. V čem nákup odnést? V plastových krabičkách, dózách nebo sklenicích, ve kterých doma potraviny skladujete. V obchodě vám je naplní. Přijít můžete i s látkovým pytlíkem, který jste si sami ušili, je skladnější a můžete ho nosit pořád u sebe. Do třetice jsou to papírové obaly.
