Antonín Sova: Rozvíření samotářských strun
Lehce melancholickou povídku o nešťastné lásce a soucitu čte Jan Hájek. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Jeho přezdívka „citový dějepisec 90. let“ málokomu napoví, o kterého spisovatele se jedná, zatímco u básně „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy“ není pochyb o jménu Antonín Sova.
Tento významný český impresionista se narodil v Pacově roku 1864 do rodiny varhaníka. Po maturitě na píseckém gymnáziu začal psát své první literární pokusy pod různými pseudonymy, například Valburga Turková. Jeho tvorbu významně ovlivnilo přátelství s Jaroslavem Vrchlickým a Adolfem Heydukem. Díky nim se zapojil do sepisování Ottova naučného slovníku. V období svých největších literárních úspěchů se Antonín Sova stal ředitelem pražské městské knihovny.
Povídka Rozvíření samotářských strun byla napsána v roce 1894 a právě v ní je patrný posun autorovy prozaické tvorby směrem k secesní stylizaci. Dějové linie jsou nevýrazné a neohraničené, zároveň se projevuje silný odkaz k výtvarné oblasti a k přírodě, což vyhovuje lyrickému způsobu zobrazení.
V duchu secesní tradice je v této povídce využit kontrast ročních období, nejen v jejich líčení, ale i v ovlivňování děje – vše pozitivně zabarvené probíhá v létě, to smutné se odehrává v zimním období. Do venkovského prostředí zasazuje Sova umírajícího chlapce Norberta a jeho sestřenici Stáňu. Ta se zalíbí dvěma mladým mužům, z nichž pouze jeden ji má skutečně rád. Není však jednoduché vyjádřit emoce před dospívající dívkou, a tak možná nikdy nevyplují na povrch.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.