Afrika dává, ale i bere, říká cestovatel Hynek Adámek

22. červenec 2014
Hynek Adámek, cestovatel

Cestovatel, geograf, kartograf, průvodce a publicista Hynek Adámek vyhledává v cizích zemích to, co jinde nenachází. „Rád jezdím na místa, kde se něco děje,“ říká v rozhovoru s Michaelou van Erne muž, který na svých cestách rád vyhledává silné příběhy.

První kniha, kterou publikoval, byla Živá Afrika o stejnojmenné expedici z roku 1994. Nejde o žádný klasický cestopis ani cestovní deník, kniha má totiž i téměř půlstoletý časový přesah…

„Tvoří ji úryvky z cestopisu pana Hanzelky a Zikmunda, které připomínají, jak oni dva viděli Afriku v roce 1994. Kromě toho ji tvoří i naše zážitky, které pocházejí z roku 1994,“ popisuje Hynek Adámek. „Jde o další informaci pro čtenáře, kterou si však musí rozbalit jako bonbonek.“

Čtěte také

Pomohla mu mladická drzost

Ke spolupráci s legendárními cestovateli Miroslavem Zikmundem a Jiřím Hanzelkou se dostal, jak shrnuje, vlastně díky své tehdejší mladické drzosti zelenáče. „Vrátil jsem se z Afriky, přišel za oběma pány se svým nápadem na společnou knihu – a oni, zcela nad věcí, souhlasili,“ vzpomíná Hynek Adámek.


Afrika není jediným místem, kam se Hynek Adámek jako cestovatel podíval. Během letní antarktické sezóny 2004–2005 byl v týmu, který na ostrově Jamese Rose vybudoval první českou vědeckou základnu v Antarktidě – stanici Johanna Gregora Mendela. Zážitky zúročil v knize Češi v Antarktidě. Kromě toho je také autorem cestopisné knihy Island. Soulad protikladů.

Expedice Živá Afrika, díky které vznikla zmiňovaná stejnojmenná knížka, se uskutečnila už v roce 1994. „Přes Maroko a Alžírsko jsme tehdy vyrazili do centrální části Afriky. Vraceli jsme se přes Tanzanii, Etiopii a Keňu,“ popisuje, kudy jejich tehdejší cesta vedla.

Afrika dává i bere

„Když člověk poprvé vyjede do neznáma, buď začne danou zemi nenávidět – nebo si ji zamiluje. Mně se stalo to druhé,“ říká Hynek Adámek. „Z mé lásky k Africe se nakonec stalo dlouhé přátelství.“

Díky Africe si prý před 20 lety uvědomil, jak moc dobře se u nás máme. „Například do Rwandy jsme tenkrát dorazili těsně po skončení občanské války,“ upozorňuje.

Afrika mu však nejen dala, ale i vzala… „Přišel jsem kvůli Africe o dva kamarády, kteří v září 1994 tragicky zahynuli při pokusu přeletět Kilimandžáro na motorovém rogalu. Byla to syrová realita – těžko se popisuje, dokonce i dnes, po 20 letech.“

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku, nebo v našem audioarchivu.