Ač z muzikantské rodiny, jeho srdce patří sportu. Josef Gabčo je nadějným futsalistou

„Fotbal se hraje 11 na 11 venku, futsal se hraje 5 na 5 v hale,“ vysvětluje rozdíly Josef Gabčo mladší, který i když vyrůstal v romské muzikantské rodině, k hudebním nástrojům vztah nemá. Jeho tatínek ho spíše vedl ke kulatému zázraku.

„Hrál jsem fotbal na Mělníku a potkal jsem trenéra, který vedl futsalový tým. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl hrát futsal v mládeži a já souhlasil, takže hraji od 14 let.“

Přešel jste z Olympiku Mělník do Sparty Praha. Byla to pro vás vysněná meta?

„Určitě je to sen, přestoupit z amatérského klubu do profesionálního. Je to něco úplně jiného.“

Jaký je rozdíl v tréninku?

„Je tvrdší než na Mělníku.“

Pepo a jak jste se sžil s novými spoluhráči? Nebo už jste se znali?

„S některými jsem se znal, hrál jsem proti nic, takže to bylo dobré.“

Jak na to reaguje vaše rodina?

„Mají radost, i děda.“

Vy jste sportovní geny zdědil po vašem otci, který byl vášnivým fotbalistou. Dokonce mu v Neratovicích říkali Ronaldo. Trénoval s vámi?

„Ano, když jsem byl malý a když měl čas. Teď spíš hrajeme proti sobě, když v Neratovicích hrajeme s klukama.“

Zaznívá někdy od tatínka kritika?

„Ano, ale v dobrém.“

Máte za sebou 84 branek. Na to musí být tatínek pyšný!

„Určitě. Je to dobrý výsledek.“

Jak na futsalový svět dopadla koronavirová pandemie?

„Docela dost. Lidé se na nás nesmí chodit dívat. Před každým zápasem se musíme testovat.“

Jaké to je – dále gól a tleskají vám jenom spoluhráči?

„Není to ono. Dáte gól, ale jak jsou tribuny prázdné, vypadá to jak na tréninku.“

Jaké jsou vaše futsalové cíle?

„Rád bych se jednou dostal do české reprezentace, do skupiny A. No a pak někam do ciziny.“

Kam například?

„Do Španělska, do Itálie, …“

Kritizoval vás už někdy kvůli tomu, že jste Rom?

„Jo, hodně krát.“

A jak to řešíte, jste trpělivý?

„Člověk si to nesmí připustit, i když mu to vadí. Musíte zůstat v klidu.“