Zvládají dva jazyky a dvě školy. České děti v Miláně po prázdninách opět usedly do lavic

Školáci na základní škole (ilustrační foto).

Zatímco děti v Česku mají svůj první školní den už za sebou, některé české děti v zahraničí se do školy vydaly teprve teď. Třeba v české škole v italském Miláně začalo vyučování až tuto neděli.

Děti českých krajanů v Londýně neztrácejí kontakt s češtinou

Někteří trochu bojují s češtinou, jiní svádějí duel s písmenky

Roztomile žvatlající drobotina, nezvykle klidní rodiče, přátelská atmosféra. Tak to vypadá každou sobotu dopoledne uvnitř jednoho nenápadného kostela v severním Londýně. Právě tam má své sídlo Česká škola bez hranic, kterou navštěvují děti z česko-britských manželství nebo potomci Čechů žijících v Anglii. Společný jmenovatel je jasný – snaha, aby si ratolesti udržely nebo rozvinuly znalost českého jazyka, případně neztratily kontakt s českým školním prostředím.

Procházíme se pod krásnou výzdobou, kterou ovšem nedělaly děti z české školy. „Jsme tady v nájmu a práce si nosíme s sebou domů. Tohle dělaly děti z této školy. Protože se naše dětská členská základna rozrostla, máme tady k dispozici celé patro,“ vysvětluje mi učitelka a zároveň ředitelka Jana Schulzová.

Otec Ital, maminka Češka

Česká škola je projekt Spolku krajanů a přátel České republiky a najdete ji v samotném centru Milána na půdě MŠ, ZŠ a gymnázia řádových sester marcellinek. Letos se k výuce zapsalo přes 40 žáků. Učí se tu češtinu, vlastivědu, dějepis, zeměpis a taky literaturu. Na rozdíl od běžné školy v Česku sem děti chodí dvakrát do měsíce, a to o víkendech.

„Většina dětí je z bilingvních rodin – nejčastěji je maminka Češka a tatínek Ital. Ale máme tady taky rodinu, kde jsou oba rodiče Češi. V Itálii jsou pracovně, což znamená, že dítě tady zůstává třeba tři nebo čtyři roky. K nám do školy chodí, aby si uchovalo české prostředí,“ vysvětluje ředitelka Jana Schulzová.

Volnost po česku

Své děti do české školy doprovází i Ital Simone, který má za manželku Češku. „Mám dvě děti, docházíme sem brzy ráno a odcházíme dřív odpoledne. To menší má vyučování od půl desáté do půl dvanácté. To starší je tady do půl čtvrté,“ přibližuje školní režim svých dětí.

České maminky v Egyptě chtějí svým dětem uchovat češtinu

Česká škola v Káhiře

Čeští krajané jsou dnes rozesetí po celém, často i exotickém světě. Do některých zemí je zavály dějinné či politické události v podobě celých komunit, jinde se stovky Čechů usadily zcela individuálně a často o sobě navzájem nevědí. To je případ třeba Egypta. Českou komunitu tu tvoří téměř výhradně ženy, které se provdaly za Egypťany a v zemi se natrvalo usadily. Své české kultury se ale vzdát nechtějí a hledají proto cesty, jak si ji udržet a předat ji i svým dětem.

Simone umí česky jen pár slov, a tak s dětmi mluví italsky, jejich matka česky. Doma se oba rodiče snaží zachovat to dobré z každé kultury. Italský tatínek oceňuje, že děti v Česku mají poměrně velkou volnost. V Itálii jsou prý rodiče až příliš ochranářští, což pak vede k tomu, že děti zůstávají delší dobu bydlet u rodičů.

To mi potvrzuje i jedna z českých maminek, podle které nesmí v Itálii dítě samo ze školy domů, dokud mu není 12 let. Rodiče tedy doprovázejí své děti i do české školy. Během výuky se jdou podívat do města nebo třeba posedí s ostatními rodiči nad dobrým koláčem.

Užít si vyučování je ostatně i jedním z hesel české školy v Miláně.

Spustit audio
autoři: Martin Balucha, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas