Zrádná arabština. Profesor je „doktor“ a postarší muž zase „poutník“. Pokud ovšem není křesťan
Domluvu ve spoustě jazyků komplikují nejrůznější zdvořilostní pravidla. Komu vykat, komu tykat a jak lidi oslovovat, aby to odpovídalo jejich věku a společenskému postavení. Zvlášť zajímavé to mají v Egyptě, kde u mužů rozhodně nevystačíte s oslovením „pane“.
V Egyptě si člověk s oslovením „paní“ či „pane“ rozhodně nevystačí. Tyto základní výrazy navíc postupem dob nabyly určitého zabarvení, a člověka tak můžou přivést do pěkné šlamastiky.
Zastavím se jen u oslovování mužů. Nejuniverzálnějším egyptským oslovením je „ustáz“. Pravý význam tohoto arabského slova je „profesor“. Tak ale nemůžete oslovit mladého kluka pod 25 let, venkovského trhovce v tradiční dlouhé košili galabéja, policistu ani staršího zbožného muslima.
A nakonec ani toho profesora, který by se za oslovení „profesore“ mohl urazit. Podle této logiky oslovování je totiž profesorem velká část mužské egyptské populace, opravdovým profesorům se proto musí říkat „doktore“.
„Profesor“, „poutník“, nebo „inženýr“?
Cizinec si tedy nakonec definuje, že jako „profesora“ neboli „ustáze“ může oslovit muže ve věku 25 až 55 let, oblečeného moderně v kalhotách a košili a působícího tak, že má aspoň střední školu. Starší muž by se měl oslovovat „hagg“, doslova „poutník“, protože vypadá, že už má za sebou povinnou pouť do Mekky. Běda ale, když se vám do toho připlete nějaký egyptský křesťan nebo když špatně odhadnete věk!
Pakliže potřebujete mluvit s pánem v kalhotách a triku nebo košili s koženou brašnou, ve které by mohl mít úhelník, je vhodné ho oslovit „inženýre“. Pokud se ale nestrefíte a půjde o doktora práv, k smrti se urazí.
Celý systém pak komplikuje náboženská příslušnost osloveného, pohlaví, jeho rodinný stav, společenské postavení, funkce a aktuální oblečení. Množství různých oslovení se nakonec dá naučit, ale cit pro jeho použití se získává těžce.
Problémy mají i Egypťané v Evropě
Uklidňuje mě trošku to, že podobné problémy mají naopak i Egypťané v Evropě. Nedávno jsem přestupoval na letišti ve Frankfurtu. Egypťan ve frontě přede mnou řekl německému pasovému úředníkovi bezelstně anglicky „my friend“, tedy „kamaráde“.
Německý policista zrudnul a velmi rázně Egypťanovi odvětil, že na pivo spolu rozhodně nechodil, a že mu tedy „kamaráde“ říkat nebude. Tak jsem si jen říkal, jestli tím pivem tomu kulturnímu nedorozumění nenasadil muž zákona korunu…
