Operace Anthropoid. Proč došlo k atentátu na Heydricha a jaké peklo se po něm rozpoutalo

20. květen 2022

Ve středu 27. května 1942 dopoledne zaútočili dva mladí muži v pražských Kobylisích na černý mercedes, který vezl nejvyššího představitele Třetí říše do jeho kanceláře na Pražském hradě. Samopal jednoho z nich se v klíčovém okamžiku zasekl, granát hozený druhým už vůz zasáhl. Těchto několik málo minut rozhodlo o nejen o životě a smrti posádky vozu, ale i tisíců dalších obyvatel protektorátu. 

V září 1941 byl stárnoucí Konstantin von Neurath, který od začátku války vykonával funkci říšského protektora v Čechách a na Moravě, odeslán na dovolenou „ze zdravotních důvodů“. Jako jeho zástupce přijel dne 27. září do Prahy SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich.

Čtěte také

Příchod jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa odrážel nejen důležitost českých zemí pro německé válečné hospodářství, ale i obavu ze vzrůstajících aktivit českého domácího odboje.

Stanné právo

Ještě v den svého příjezdu nechal Heydrich zatknout předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, který byl již delší dobu podezříván ze spolupráce s českým odbojem. O den později bylo na území oberlandrátu Praha, Kladno, Hradec Králové, Brno, Olomouc a Moravská Ostrava, vyhlášeno stanné právo a následující den byl seznam rozšířen ještě o tři okresy z oberlandrátu Zlín.

Nastalo období strachu a teroru. Stanné soudy znaly jen tři druhy rozsudku: osvobozen, trest smrti, nebo předán gestapu – což znamenalo převoz do koncentračního tábora. Hned první den platnosti stanného práva byli popraveni někdejší vedoucí činitelé odbojové organizace Obrana národa, generálové Josef Bílý a Hugo Vojta.

Reinhard Heydrich (uprostřed) na snímku s velitelem bezpečnostní policie a bezpečnostní služby (SD) v protektorátu Horstem Böhmem (vlevo) a německým státním tajemníkem Karlem Hermannem Frankem (vpravo)

Stanné právo platilo na území protektorátu až do 20. ledna 1942 a celkem bylo vyneseno téměř 500 rozsudků smrti. Dalších 2 200 zatčených bylo odesláno do koncentračních táborů.

Ve stejné době čelila československá vláda v Londýně kritice za pasivitu českého národa v okupované vlasti, padlo rozhodnutí o nutnosti na rozpoutaný teror razantně odpovědět…

Anthropoid

V Londýně se na základě zpráv o nastoleném teroru uskutečnila 3. října 1941 porada čs. zpravodajců pod vedením plk. gšt. Františka Moravce, na které bylo rozhodnuto o provedení odvetné akce. Cílem se měl stát Karl Hermann Frank nebo Reinhard Heydrich. Datum útoku bylo symbolicky stanoveno na 28. říjen.

Čtěte také

Operace dostala krycí označení ANTHROPOID a měla být provedena prostřednictvím dvojice důkladně vycvičených vojáků, kteří by byli v civilním oděvu vysazeni padákem na okupované území. Vybráni byli úspěšní absolventi speciálních kurzů rotmistr Josef Gabčík a rotný Karel Svoboda.

Následně byli oba odesláni na doplňující výsadkový výcvik, během něhož se ale Svoboda zranil a nemohl dále pokračovat v přípravě na svěřený úkol. Na Gabčíkovo přání byl nahrazen rotmistrem Janem Kubišem, což vzápětí potvrdil velitel zvláštní skupiny D mjr. Karel Paleček, který předtím Kubiše osobně vybíral.

Naléhavost operace však postupně ztrácela prioritu a přednost dostal program SILVER, jehož hlavním úkolem bylo obnovit ztracené rádiové spojení s domácím odbojem. Rotmistři Kubiš a Gabčík mezitím absolvovali doplňující výsadkový a střelecký výcvik pod dohledem britských instruktorů.

Letoun Handley-Page Halifax Mk.II 1a L9613 (NF-V), pilotovaný nadporučíkem Ronaldem C. Hockeyem, z něhož byly v noci z 28. na 29. prosince 1941 do okupované vlasti vysazeny paraskupiny Anthropoid, Silver A a Silver B

Vzhledem k nedostatku vhodných letounů, došlo k několika odkladům operace. K odletu skupiny Anthropoid došlo až v noci z 28. na 29. prosince 1941. Jelikož bylo třeba využít možností prostorného letounu s dlouhým doletem, byly tímto letem současně vysazeny i zpravodajské a spojovací paraskupiny Silver A a Silver B.

Atentát

Možností pro provedení úkolu operace Anthropoid bylo několik, čemuž také odpovídala nadstandardní operační výzbroj výsadku. Ideální formou se zdál být útok na automobil v místě, kde musí výrazně přibrzdit. Průzkumem variant a tras byla vybrána zatáčka u Vychovatelny v Praze-Libni, kudy Heydrich jezdil ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad.

Čtěte také

Dne 27. května 1942, několik málo minut po půl jedenácté, musel protektorův vůz, řízený jeho osobním strážcem Johannesem Kleinem, zpomalit v ostré zatáčce. Situace byla značně nepřehledná, neboť právě přijížděla tramvaj.

Tohoto okamžiku využil Gabčík, jehož úkolem bylo Heydricha z bezprostřední blízkosti zastřelit. Jeho samopal Sten Mk. II se však v kritickou chvíli zasekl. Automobil ujel několik metrů, než jej duchapřítomný Jan Kubiš zasáhl speciálně upravenou bombou s nárazovým zapalovačem. Přestože nedopadla dovnitř vozu, exploze poničila jeho pravou zadní část.

Střepiny zasáhly Heydricha do pravého boku a lehce na obličeji poranily i samotného Jana Kubiše. Po výbuchu oba parašutisté urychleně opustili místo útoku, Josef Gabčík ještě při útěku postřelil Heydrichova osobního strážce Johannese Kleina.

Fotografie z vyšetřovacího spisu gestapa nabízí celkový pohled na místo atentátu s vyznačenými únikovými trasami Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka

Heydrichiáda

Ihned po atentátu německé hlídky izolovaly Prahu, byl vyhlášen výjimečný stav, následujícího dne rozšířený na celé území protektorátu, došlo k rozsáhlým domovním prohlídkám a zatýkání. V souvislosti s výjimečným stavem byly popraveny stovky v té době vězněných osob.

Mezi první oběti patřila rodina Stehlíkových z Rokycan, která parašutistům z výsadku Anthropoid poskytla pomoc krátce po seskoku. Heydrichův stav se sice postupně zlepšoval, nakonec však dostal otravu krve a 4. června 1942 následkům zranění podlehl.

Čtěte také

Následovaly popravy odbojářů, spolupracovníků dalších výsadků na řadě míst protektorátu. Pro zatčení a následný trest smrti postačovalo i schvalování atentátu. Symbolem tohoto období je vypálení dvou českých obcí – Lidic a Ležáků.

Na pražské střelnici v Kobylisích, pardubickém Zámečku, v Brně, Olomouci a dalších místech vyhasínaly před popravčími četami životy skutečné elity národa. Dne 19. června 1942 byl v Praze popraven i bývalý ministerský předseda a předválečný čs. armádní generál Alois Eliáš.

Druhé stanné právo skončilo 3. července 1942 a svou brutalitou téměř desetinásobně předčilo výjimečný stav vyhlášený Heydrichem. Celkový počet popravených osob v tomto období přesáhl 1 400. K tomuto číslu je nutné přičíst i téměř 3 000 židovských občanů, odeslaných ve třech transportech do vyhlazovacích táborů.

Ukrývání

Po atentátu bylo nezbytné nalézt vhodný a bezpečný úkryt jak pro parašutisty z Anthropoidu, tak i pro členy dalších výsadků, pohybujících se v Praze. Ideálním místem se stal pravoslavný kostel Cyrila a Metoděje v Resslově ulici u Karlova náměstí. Díky nezištné pomoci členů čs. pravoslavné církve, získali parašutisté relativně bezpečný úkryt v centru Prahy. Biskup Gorazd, kaplan Vladimír Petřek a farář Václav Čikl pomohli parašutistům se spojením a zásobováním potravinami.

Čtěte také

Toto místo se postupem času stalo útočištěm sedmi parašutistů: Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Bublíka, Jaroslava Švarce, Jana Hrubého a Josefa Valčíka. Okupační moc zahájila ihned po atentátu rozsáhlé represe, vlnu zatýkání a poprav, jež vyvrcholily vypálením obce Lidice u Kladna 10. června 1942.

Tento brutální čin a další výhrůžky trestů zřejmě zapříčinily zradu parašutisty z výsadku Out Distance Karla Čurdy, který se 16. června dobrovolně přihlásil v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci. Označil zde atentátníky, uvedl jména všech spolupracovníků, a přivedl gestapo na stopu rodiny Moravcových. Nejmladšího syna Vlastimila brutálním výslechem donutili vyzradit místo úkrytu.

Síť nejbližších spolupracovníků byla rozbita, zatčeni byli i představitelé pravoslavné církve.

Pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze na dobové fotografii. Místo úkrytu parašutistů se gestapo dozvědělo v důsledku zrady parašutisty Karla Čurdy z výsadku Out Distance pozdě večer 17. června 1942

Poslední boj

V brzkých ranních hodinách 18. června započala velká akce proti parašutistům v kostele svatých Cyrila a Metoděje. Po vstupu do kostela byli útočníci zasypáni palbou obránců z kůru. Po téměř dvouhodinovém boji byli nakonec nalezeni Josef Bublík a Adolf Opálka, kteří se po vystřílení munice pokusili spáchat sebevraždu zastřelením a Jan Kubiš těžce zraněný střepinami granátů.

Bublík a Kubiš, kteří ještě jevili známky života, byli okamžitě převezeni do nedalekého Lazaretu SS v Podolí. Oba, těžce zranění a v bezvědomí, se už k životu neprobrali a jejich těla byla později převezena zpět ke kostelu kvůli identifikaci.

Po zjištění, že se v kostele musí nacházet více osob, se pozornost soustředila na chrámovou pohřební kryptu. Obléhatelé tam nejprve házeli slzotvorné a ruční granáty malým okénkem z ulice, kam byl také přistaven silný reflektor. Obránci vyhazovali oknem zápalné lahve s lihem, kterými se podařilo reflektor zničit.

Dalším pokusem, jak přimět parašutisty k zajetí, byla snaha kryptu vyplavit vodou. Zde sehráli tragickou úlohu čeští hasiči, kteří se iniciativně do tohoto úkolu zapojili.

Čtěte také

Z kostela se po čase podařilo prorazit i druhý otvor do krypty. Odsud vedené útoky se však podařilo odrazit. Vzhledem k zoufalé situaci a nedostatku munice se zastřelili zbylí čtyři parašutisté – Josef Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý.

Peklo v protektorátu

Výsledek nacistického teroru, který následoval v odvetu za atentát na Heydricha, zcela změnil tvář protektorátu. Absolutní zvůli, které se okupační aparát dopustil na civilním obyvatelstvu poklidného protektorátního zázemí, symbolizovaly osudy dvou vyhlazených a z povrchu zemského vymazaných obcí – Lidic a Ležáků.

Dne 24. října 1942 došlo v Mauthausenu k největší popravě českých vlastenců, pomocníků a příbuzných parašutistů. Celkem toho dne zemřelo 262 lidí. Popravy spolupracovníků parašutistů pokračovaly ještě 26. ledna a 3. února 1943.

Pamětní deska na domě v Kolínské ulici č. 11 připomíná tragický osud Petra a Liběny Fafkových a jejich dvou dcer

Množství civilních obětí představovalo pro československou exilovou vládu a prezidenta dostatečnou devízu pro závěrečnou ofenzivu vůči Velké Británii a Francii, jejímž výsledkem bylo oduznání mnichovské dohody a garance předmnichovských hranic Československé republiky.

Velká Británie tak učinila dopisem ministra zahraničních věcí Anthony Edena dne 5. srpna 1942. Na konci září 1942 se připojil i Francouzský národní výbor v čele s gen. Charlesem de Gaullem. Operace Antropoid tak splnila svůj úkol.

(převzato: Vojenský historický ústav)

autor: and | zdroj: Vojenský historický ústav
Spustit audio