Změna v počítání by udělala tenis atraktivnější pro diváky, myslí si Ivan Lendl
Rakety jsou z jiných materiálů, míče létají rychleji a místo koňaku, koly či piva mají hráči na lavičce vodu a iontové nápoje. Je toho dost, co se v historii tenisu od jeho vzniku změnilo, přesto je právě tento sport často považovaný za vůbec nejkonzervativnější na světě. Na rozdíl od jiných totiž jenom velmi málo měnil pravidla a způsob počítání.
Čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, právě takto podle hodinových ručiček zřejmě už kdysi ve středověku vzniklo pro leckoho zvláštní tenisové počítání.
Jde o nejpravděpodobnější z několika vysvětlení, s tím, že čtyřicet pět – anglicky forty five - nahradilo pro hlášení rozhodčího pohodlnější čtyřicet - forty. Hráči takto sbírají gemy, sety a zápasy oficiálně od roku 1875, kdy si nechal Angličan Walter Clopton Wingfield hru s názvem tenis patentovat a až do dneška v zásadě stejně nebo hodně podobně.
Na historii tenisových pravidel a jejich možných změn se zaměřil Jaroslav Plašil
„Poslední a viditelná změna v pravidlech bylo zavedení tie-breaku,“ připomíná jeden z nejslavnějších hráčů historie Ivan Lendl.
Hráči využívají při důležitých akcích elektronické jestřábí oko na kontrolu dopadu míče, mají i dodržovat povolené pauzy mezi jednotlivými výměnami, ale zásadními změnami počítání skutečně tenis za posledních 40 let od zavedení tie-breaku na konci vyrovnaného setu neprošel.
„Když se podíváme na fotbal, na hokej, na volejbal, nebo na stolní tenis, hodně sportů změnilo pravidla, i co se týče počítání. Nevím, jestli by nebylo dobré se nad tím zamyslet i v tenise. Bylo by to atraktivnější pro diváky i pro televizi, která je důležitým komponentem,“ myslí si Lendl.
Z vlastní zkušenosti víme, jak složité trefit konec setu či zápasu v rádiu, tak aby to výrazně nenarušilo schéma rozhlasového vysílání a neohrozilo další důležité zpravodajství.
Nejkritičtějším a v zásadě jediným takovým momentem jsou takzvané shody v jednotlivých gamech. V takovém případě musí tenista uhrát dva míčky po sobě a to je někdy pořádně dlouhá a třeba i deset minut trvající námaha.
„Pamatuji si na jeden zápas v Paříži, kde jsem hrál s Nyströmem jeden game asi 28 minut. Pak se snadno stane, že třeba jen dva gamy zaberou půl hodiny. A to není pro nikoho dobré,“ říká někdejší světová jednička.
Někteří lidé už se nad tím i v minulých letech zamýšleli. Třeba deblisté hrají na některých akcích, teď naposledy to bylo třeba k vidění na Turnaji mistrů v Londýně s pravidlem „no-Ad“, což znamená bez výhody.
Právě toto pravidlo znemožňuje dlouhou přetahovanou v jednotlivých gamech, protože další míček po shodě hru ukončuje.
„Bylo dobré se zamyslet nejen nad tímhle, ale že mohou nastat i jiné situace, které by se daly vyřešit lépe. Tie-break začal někdy v 60. letech, hrál se na devět bodů a až za stavu 8:8. S počítáním by se dalo něco udělat, jsou lidé, kteří o tom mají větší přehled,“ navrhuje Lendl, který zároveň vnímá, o jak citlivé téma jde.
Na jedné straně je totiž silný tlak pořadatelů, držitelů turnajových licencí a televizních společností na zkracování zápasů. Na té druhé jsou pak zájmy samotných tenistů a třeba hráčky loni sepsaly petici proti používání pravidla „no-Ad“.
Krása v neměnnosti
Navíc řada profesionálů považuje tenis za úspěšný a krásný právě proto, že svá pravidla oproti jiným sportům příliš nemění.
„Vzpomínám si, že se zkoušelo hrát do čtyř gamů a na tři vítězné sety. Nikdy to neprošlo, myslím, že je to zbytečné. Tenis je krásný sport a tohle počítání k tomu patří. Mohli by ale sjednotit, aby se hrálo na grandslamech stejně jako na ostatních turnajích. Myslím, že debly by se měly zkrátit, aby člověk nehrál tři hodiny,“ naráží na nejednotnost počítání česká tenistka Klára Koukalová.
Deblistů už hrají nějakou dobu namísto třetích setů takzvaný super tie-brake. Jenže jen na některých turnajích.
