Znovuzavedení lobbistické stopy? Občané mají právo vědět, kdo ovlivňuje podobu zákonů, říká Stojanová

Podařilo se vám zajistit znovuzavedení tzv. lobbistické stopy, tedy uvádění informace, kdo se podílel na tvorbě konkrétních zákonů. Proč to považujete za tak důležité?

Považuji to za důležité ze tří důvodů. Jsou to pro mě takové tři pilíře. Jednak mám za to, a říkala jsem to i během probíhajících rozprav na půdě Poslanecké sněmovny, že to je podle mě typ práva na informace pro občany. To je jedno ze základních práv v Listině základních práv a svobod.

Občané by měli mít právo vědět a znát, kdo ovlivnil podobu daného právního předpisu, který ovlivňuje jejich každodenní život. Víme, že na základě zákona se třeba rozdělují miliardy nebo se činí různé výjimky, tak si myslím, že by občané měli vědět, kdo za tím konkrétně stojí. Dobře víme, že ne vždy to jsou samotní poslanci a poslankyně nebo jiní zákonodárci.

Čtěte také

Evropská digitální peněženka může rozhýbat jednotný trh. Těší se na ni nejen banky, říká šéf Bankovní identity

Pak je za mě důvodem, že to zlepšuje kvalitu našeho právního řádu a legislativy. Když víme, kdo ovlivňoval jaký typ zákona, máme pak legitimní právo se ptát, na základě jaké expertizy, pokud vůbec, kdo další byl opomenut v připomínkovém procesu. A tím pádem tam nezazněl jeho názor a legislativa o to může být ochuzena.

Třetím důvodem je, že když víme, kdo ovlivňoval nějaký typ zákona a zároveň se k tomu třeba nepřihlásil jako registrovaný lobbista, protože s lobbistickou stopou ještě úzce souvisí tzv. registr lobbistů, tak pak můžeme třeba daleko lépe potírat střet zájmů, který víme, že je velkou slabinou fungování České republiky.

Vykostěný návrh

Máte tedy důvod se obávat, že některé zákony jsou, jak se říká, šité na míru nějakým zájmovým skupinám?

Bezesporu. Velice dobře se to ukázalo už při samotné přípravě lobbistické stopy ještě v minulém volebním období Poslanecké sněmovny, kdy původně byla ve vládním návrhu toho záměru daleko širší. Vládní návrh reagoval na doporučení celé řady odborných mezinárodních organizací, jako je třeba OECD nebo i Evropské komise, která si potrpí na čistotu protikorupčního prostředí jednotlivých členských států.

Nicméně – a dneska to vyprávím jako takovou svého druhu vtipnou příhodu, ale moc legračního na tom není – ta minimalistická varianta, kterou dnes máme u lobbistické stopy, to znamená, že se uvádí pouze identita toho lobbisty, je díky poslankyni ODS Evě Decroix, která ji takto v uvozovkách vykostila.

Vtipné na tom je, že tak učinila pozměňovacím návrhem, v jehož metadatech zůstala data skupiny PPF, která je právě jednou velice často zmiňovanou lobbistickou organizací, a která zasahuje do podoby jednotlivých zákonů. Takže takový metapříběh v metadatech naší lobbistické stopy.

Pojďme si říct ještě jiný příklad. Často slýcháme, že nově prosazený stavební zákon jde na ruku developerům, což ale tvůrci zákona a jeho obhájci samozřejmě popírají. Uměla byste dokázat posluchačům, že stavební zákon developerům opravdu nadržuje?

Stavební zákon jsme probírali třeba na půdě ústavně-právního výboru, jehož jsem členkou. Kromě toho, že se debat účastnili přímo právní zástupci developerů, má také vládní zmocněnkyně pro bydlení ve své profesní historii kontakty s různými developerskými organizacemi. To znamená, že zcela zjevně hájila jejich zájmy.

Čtěte také

Rodinný dům schválený do 30 dnů. Stavební řízení bude rychlejší, jednodušší a digitální, chválí architekt Kasl

A chci říct, že nemám vůbec nic proti tomu, aby třeba v tomto konkrétním případě developeři vstupovali do debat o podobě stavebního zákona, protože jsou to určitě důležité subjekty, které mají velký vliv na podobu stavebního řízení u nás. Myslím si, že vést tu debatu bez nich by byla dokonce chyba.

Ale co chci, je, aby tam v případě, že se na podobě stavebního zákona podílí, byla uvedena jejich konkrétní jména, abychom věděli, kteří z developerů dostali v tomto případě od vlády svůj hlas a kteří ne. A ptali jsme se třeba proč.

Už jste řekla, že teď je jedinou povinností politiků uvést výčet lobbistů, kteří se snažili tu kterou normu ovlivnit. Vysvětlila jste, že podle vás je to nedostatečné, ale co všechno se změní tou lobbistickou stopou?

Lobbistickou stopou se změní to, že u zákonů, respektive v jejich důvodové zprávě bude uveden právě seznam lobbistů, kteří se na zákoně podíleli. Zrovna tak to bude i v odůvodnění pozměňovacích návrhů a zrovna tak i u usnesení, u tzv. výborových pozměňovacích návrhů. To jsou různé způsoby, jak může zákon dostát své podoby, a vždy bude označen lobbista, který se na něm podílel.

To, proč jsem říkala, že mezinárodní doporučení byla širší a před tím vykostěním ze strany ODS tak vypadal i původní vládní záměr, bylo, že kromě označení lobbisty zde mělo být i označení toho lobbovaného, datum, kdy došlo ke kontaktu, vyznačení změn a nějaký časový rozsah. Ale bohužel znovu opakuji, pozměňovacím návrhem Evy Decroix byl vykostěn na takové minimum.

Díky lobbingu se jako poslanci a poslankyně máme šanci dostat k různým expertním stanoviskům.

Ale měli bychom říci, že lobbing není sprosté slovo, že působení vlivových skupin na zákonodárce je běžná praxe. Kdy jejich působení hodnotíte jako škodlivé?

Říkala jsem i na půdě Poslanecké sněmovny, že lobbing dokonce považuji za užitečný, protože díky lobbingu máme jako poslanci a poslankyně šanci dostat se k různým expertním stanoviskům, analýzám, návrhům nebo zkušenostem z praxe, které logicky nemůžeme všechny mít. Patří to podle mě i k pluralitní demokracii, ve které mají mít právo do modelování veřejných politik zasahovat různé subjekty, ať už právnické, nebo fyzické osoby.

Čtěte také

Decroix: Buď bude Babiš vládnout Agrofertu, nebo zemi. Není možné porušovat zákon

To, co mi vadí, je takový ten v uvozovkách privilegovaný lobbing. To jsou silné ekonomické vlivové skupiny, u kterých pokud tento proces skrze lobbistickou stopu nasvítíme, můžeme brzo zjistit, že mají daleko privilegovanější, silnější postavení než menší skupiny nebo jednotlivci. A to by se mi zdálo nespravedlivé.

Podle mě tak lobbistická stopa může dobře nastavit zrcadlo nám zákonodárcům, že možná jsou skupiny, které v legislativním procesu pomíjíme, a pak právní řád trošku šijeme na míru velkým hráčům, což se najednou stává nespravedlivým.

Kde leží hranice mezi legitimním lobbingem a ovlivňováním legislativního procesu, které není ve veřejném zájmu? Je další odklad systému eLegislativa, který podpořila také Česká pirátská strana, opravdu nutný? A co má být cílem pirátské Mladé vlády? Poslechněte si celý rozhovor.