Zlaté české ručičky. Poslechněte si reportážní seriál o nadějné budoucnosti českého řemesla
„Když budu chtít, postavím stěnu nebo kamna, jsem multifunkční člověk,“ směje se 24letá Dagmar s třemi výučními listy
Obkládání koupelen, podlah nebo prostě jakýchkoliv zdí vypadá jako typicky mužská práce. Ovšem na učilišti v Horní Bříze se tomu věnuje velmi úspěšně Dagmar Burešová. Je to trochu netypická žákyně, protože už jí je 24 let a dodělává si na Středním odborném učilišti stavebním už třetí výuční list. Kromě keramičky a kamnářky chce být ještě obkladačkou.
Čtěte také
„Lidi si ze mě dělají legraci, že mám tři výučáky, k čemu to použiju. Odpovídám, že si něco obložím, když budu chtít, postavím stěnu nebo kamna. Jsem multifunkční člověk,“ směje se Dagmar Burešová, která se obkladačkou stává náhodou.
Původně chtěla mít třetí výuční list z kovářství. „Já chtěla být kovářka, protože dělám historický šerm, ale bohužel moje astma řeklo ne. Hodně lidí po mně chtělo, abych si udělala maturitu a potom šla na vysokou školu, ale mě maturita vůbec netáhne. Mě nebaví učit se češtinu a angličtinu. Mě baví technologický postup v dané věci.“
Maturita mě vůbec netáhne. Baví mě technologický postup v dané věci
Dagmar Burešová stojí v obkladačské dílně, kde učni vybudují stěnu, kterou obloží a časem zase zbourají. Je skoro o deset let starší než učni v prvním ročníku a to je poznat. „Já si mezi nimi občas připadám jako trošku jejich mistr. Občas se mě ptají, jak mají co udělat, chodí si za mnou pro radu. Když nejsou vyloženě hnusní a drzí, tak jim poradím. Nedělá mi to problém.“
Učně má ale na starost zkušený řemeslník a začínající mistr odborného výcviku Martin Otec, podle kterého práce rukama stále nemá dobrý zvuk. „Bohužel těm dětem nikdo neříká, že když budou šikovné, tak si dokážou vydělat daleko víc než někdo s vysokou školou. Třeba učitel, který nastoupí, dostane jen 20 až 30 tisíc korun. Když budou učni šikovní, tak si můžou vydělat padesát, sto tisíc korun měsíčně bez problému. Takže je to spíš neznalost, je třeba to těm dětem vysvětlovat.“
Budoucnost v oboru
Zájemců o Střední odbornou školu stavební je dlouhodobě málo. Podle zástupkyně ředitele Ivany Škreňové zajímá žáky jen několik oborů.
„Největší zájem na našem učilišti je o truhláře a instalatéry a konkrétně u nás o elektrikáře. Ale zrovna stavební obory k nim v současné době nepatří. Takže díky silným populačním ročníkům jsme schopni těch našich 12 obkladačů do prvního ročníku přijmout, ale tak třetina obor nedokončí.“
Podobnou zkušenost přímo ze třídy má i Dagmar Burešová, která přišla o řadu spolužáků. „Protože mladší generaci tyhle obory moc nebaví, nevidí v nich budoucnost. Oni by to podle mě chtěli dělat, ale co jsem se tak dozvěděla od těch, co se na školu nebo obor vykašlali, tak je buď nikde nevzali, nebo chtěli praxi, nebo si z nich udělali ‚podržtašku‘, a to člověka prostě otráví,“ dodává Dagmar Burešová, která se se třemi výučními listy a chutí pracovat určitě neztratí. I tak ale stále koketuje s tím, že by z oboru stejně utekla a šla do armády. „Uvidím, život je zajímavý, takže kdo ví, kam mě to donese.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
