Zlaté české ručičky. Poslechněte si reportážní seriál o nadějné budoucnosti českého řemesla

Osmnáctiletý Jonáš zběhl od stavebních výkresů k řemeslu. Učí se na montéra suchých staveb

Budoucnost českého řemesla je v dobrých a hlavně v mladých rukou. V seriálu Českého rozhlasu vám představujeme mladé lidi, kteří se dokážou živit rukama. Mezi nimi je například osmnáctiletý Jonáš Kubiš z pražské střední školy Akademie řemesel. Jeho oborem je montáž suchých staveb.

„My teď jen zatmelujeme příčku, kterou jsme postavili. Bourat ji nebudeme, ta není výuková, zůstane tady. Pak ji ještě malíři přetáhnou. Upravujeme třídy, aby vypadaly dobře, my je rozdělujeme a tak,“ říká sympatický mládenec s vlasy na ramena, který studoval střední školu s maturitou zaměřenou na architekturu, ale zběhl. Nebavily ho výkresy.

Čtěte také

„To bylo fakt těžké, nebylo to pro mě. Učit se není problém, ale šlo to mimo mě. Akademie řemesel mi vyhovuje a vzali to i rodiče.“

Zájem zvýšily silné ročníky

Jonáš je spokojený i s přístupem učitelů. „Je to tady přátelské, a když neštvete učitele, tak je to v pohodě.“ Jedním z nich je Tomáš Hrubý, mistr odborného výcviku, který má na povel celou dnešní skupinu.

„Za posledních možná pět let se to hodně zvedlo. Dřív jsme viděli u zápisu třeba jednoho nebo dva žáky. Pamatuji rok, kdy se nepřihlásil na tento obor nikdo. Díky silným ročníkům je ale v posledních letech zájem velký. Montérů suchých staveb bývá v prvním ročníku kolem dvanácti, čtrnácti.“

Učni v učebně. Montéři suchých staveb umí postavit příčky, dělají stropy nebo podhledy

Tomáš Hrubý nepochybuje, že tihle mladí řemeslníci se neztratí. „Budou potřeba všichni řemeslníci. Bez nich se dneska nikdo neobejde, tedy bez šikovných řemeslníků.“

Praxe ve firmách

Mladí muži a jedna slečna to dokazují. „Umíme postavit příčky, děláme stropy nebo podhledy. Dělal jsem i podlahu, ale tu bych sám ještě asi nezvládl,“ říká Jonáš Kubiš, který chodí po škole na různé brigády.

„Máme normálně týdenní praxi a můžeme ji dělat ve firmách, když seženeme. Já třeba tady s Patrikem jednou za čas jezdíme s jedním týpkem, co má zakázky po celých Čechách. Když se mu to hodí, tak si nás bere.“

Kromě tří mládenců je v učebně i jedna dívka, Vendula Kudrnová. Montérka suchých staveb se z ní stává náhodou. „Původně jsem chtěla jít na automechanika nebo na autolakýrníka. To mi nevyšlo a tohle byla poslední možnost, tak jsme to frkli sem a jsem tady,“ usmívá se mladá žena, kterou ale typicky ženská povolání vůbec nezajímají.

Čtěte také

„Tady jsem naprosto spokojená. Dámské věci mě nikdy nezajímaly.“ To spíš oceňuje Jonášův fortel: „Ten je šikovný. Občas čumím, jak to dělá.“

Mladý muž nepochybuje o tom, že montér suchých staveb je řemeslo se solidní budoucností. „Rozhodně. Můžete rozvíjet umělou inteligenci, jak chcete, ale to bude trvat ještě hodně dlouho, než za vás robot udělá takovou práci, jako je někde nějaká příčka. My práci najdeme,“ nepochybuje osmnáctiletý Jonáš Kubiš.

Spustit audio