Zlaté české ručičky. Poslechněte si reportážní seriál o nadějné budoucnosti českého řemesla
Osmnáctiletá Anna je vítězkou celostátní kadeřnické soutěže. Začátky v oboru pro ni přesto nejsou snadné
Nejlepší učnice a učni v kadeřnickém oboru jsou zřejmě v Teplicích. Hned tři místa na nedávné celostátní soutěži CzechSkills v Brně totiž obsadily právě učnice z tohoto lázeňského města. Studentka tamní Střední školy obchodu a služeb Anna Králová je jednou z nejšikovnějších. Jakou mají kadeřnice šanci, že se uplatní na trhu práce?
Učebna pro praktický výcvik je sice součástí školy, ale vypadá jako normální kadeřnictví. Je tu jen o poznání víc křesel, umyvadel, zrcadel a mladých dívek.
Je před polednem, za chvíli budou učnice končit a vystřídá je odpolední skupina. Anna Králová se postaví za křeslo, do kterého si sedá spolužačka. Ta dneska poslouží jako model. O dlouhé tmavohnědé vlasy ale nepřijde, Anna je jen umyje a zastřihne konečky. „Nedělá mi vlasy poprvé, je šikovná, ta mi to nepokazí,“ říká pečlivě nalíčená Karolína.
Trpělivost a komunikace
Osmnáctiletá Anna Králová dál mydlí hlavu a vysvětluje, že nad tím, na jakou půjde střední školu, nemusela dlouho přemýšlet. Vlasy ji bavily od dětství. „Když jsem byla menší, pořád jsem česala mamku, a tak nějak jsem věděla, že bych to chtěla dělat. Tady jsem pochopila, že klíčová je v kadeřnické práci komunikace. Domluvíme se se zákazníkem, co chce. Když si nejsme jisté, poradí nám učitelka. Je to hlavně o komunikaci.“
Kromě spolužáků učnice stříhají i zákazníky, kteří se do školního kadeřnictví objednají. Vyjde je to výrazně levněji, ovšem musejí počítat s tím, že se tu na nich děvčata a výjimečně i nějaký chlapec zároveň učí. „Ne všichni zákazníci přicházejí bez obav, někteří nám úplně nevěří,“ připouští Anna.
Dnes se tu do křesla posadila paní Jana, která ovšem žádné obavy nemá: „Děvčata jsou tady pod odborným dohledem a jsou velmi šikovná. Už řadu let jsem pravidelná zákaznice. To neříkám ze dvořivosti, ale prostě je to tak.“
Čtěte také
V oboru zůstane jen minimum absolventů
Zákazníci se musejí smířit i s tím, že tu posedí trochu déle, protože se to děvčata přece jen učí. Podle vedoucí odborného výcviku Venduly Šefčíkové jim to většinou nevadí. „Mají čas, je jim to příjemné a jsou tady s námi třeba i tři hodiny. Učnice se tu naučí postupně všechno, ale musejí chtít. Praxi mají šest hodin denně, je to o cviku.“
Vendula Šefčíková v minulosti pracovala jako kadeřnice a připomíná zcela zásadní věc, která atraktivní obor kadeřnice staví do trochu jiného světla: „Zájem o obor je sice velký, ale z celé třídy po dokončení školy začne opravdu pracovat jako kadeřnice jen minimum děvčat.“
Tím minimem myslí učitelka Šefčíková opravdu jen pár učnic. „Třetí ročník ukončí ve třídě tak dvacet až pětadvacet žákyň. Dostanou výuční list, ale podle našich informací jdou pracovat jako kadeřnice jedna nebo dvě děvčata. Někdy možná tři. Začátky jsou opravdu těžké,“ dodává.
Vlastní salon? To jen tak nezaplatíte
Začátkem myslí učitelka především peníze do rozjezdu. „Když začnou samy, tak jim bude dlouho trvat, než získají klienty, a jeden nebo dva denně je neuživí. Pronájem křesla může být tady u nás kolem osmi tisíc korun měsíčně. Připočítejte sociální a zdravotní, nakoupení materiálu, nástrojů. To jsou jen měsíční náklady 25 tisíc. Mít vlastní salon, to už je finančně zase jinde. Rozjezd je opravdu náročný,“ vypočítává Vendula Šefčíková.
Ani osmnáctiletá Anna, vítězka celostátní kadeřnické soutěže, nechodí na brigádu do kadeřnického salonu, ale vydělává si v obchodním domě a zároveň ve fastfoodu.
„Dělám to tři roky, začala jsem v patnácti. Dneska už tam mám na starosti i rozdělování práce. Jako kadeřnice bych si na brigádě zřejmě vydělala víc, ale zatím jsem si takovou práci ještě nenašla,“ přiznává.
Anna Králová školu dokončí příští rok a jejím snem je otevřít si vlastní kadeřnický salon.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
