Zlatá medaile je vysněný úspěch, říkají vítězové mezinárodní fyzikální soutěže. S jakými experimenty uspěli?

V čem spočívá Turnaj mladých fyziků?

Michal Fišer: Není to jenom o počítání příkladů, jako různé soutěže bývají, ale je to v podstatě celoroční vlastní výzkum, řešení otevřených úloh. Takže je to o stavění experimentů, dělání teoretických modelů, ale také o obhajobě práce před odbornou porotou a před ostatními týmy, před konkurencí. A to v angličtině.

Takže musíte být dobří nejenom ve fyzice a v matematice, ale taky v angličtině. Dovedu si to představit tak, že na soutěži se vaše role proměňují – že jednak bádáte, pak ty věci prezentujete a pak taky oponujete jiné postupy. Je to tak?

MF: Přesně tak.

Co je na tom pro vás nejtěžší? Samotné bádání?

Čtěte také

Jezdím po světě a ukazuji pokusy i lidem, kteří doteď netušili, že nějakou fyziku chtějí vidět, říká performer divadla ÚDiF

Daniel Jedlička: Myslím, že nejtěžší na tom celém je, že jsme schopni pracovat na úlohách a najít naše řešení, ale těžké je to jednoduše nebo nějakým hezkým způsobem předat porotcům i ostatním týmům, aby to pochopili a bylo potom o čem diskutovat v té vědecké diskuzi.

Tam to chodí tak, že dostáváte úkoly v předstihu?

DJ: Je to tak. Je to sedmnáct úloh, které jsou na celý rok. Pracujeme na nich dejme tomu od září a pak celý rok. Postupně procházíme koly na národní úrovni, kde to prezentujeme a postupujeme dál, pokud jsme úspěšní. Následně, pokud jsme vybráni, na úlohách dál pracujeme až do mezinárodního kola, kde už se pouze prezentuje. Tam na ničem nepracujeme a prezentujeme naše řešení, na kterých jsme celý rok dělali.

Experiment s cukrem

Jaký byl váš úkol? Co jste si vybrali nebo vám přidělili?

MF: Každý z našeho pětičlenného týmu pracoval na dvou až třech úlohách. Já jsem se věnoval úloze, kdy jsem se z bílého světla, například žárovky, snažil vytvořit barevné, a to za pomocí cukru rozpuštěného ve vodě a polarizačních filtrů.

A povedlo se? Evidentně ano, když jste zlatý.

MF: Ano, určitě. Povedlo se. Je to úloha, kterou jsem v Curychu prezentoval.

Pamatujete si na nějaké protiargumenty, které vám oponenti říkali?

MF: Pro Turnaj mladých fyziků je typické, že úkolem je prozkoumat relevantní parametry. Myslím, že tehdy oponoval tým z Thajska a nelíbilo se jim, že jsem neprováděl experimenty s různými typy cukru. Prováděl jsem experimenty pouze s jedním cukrem – klasickým, který známe z kuchyně.

Už jsme slyšeli úlohu, jak udělat ze světla z obyčejné žárovky pomocí cukru světlo barevné. Potom se zeptám, k čemu je to dobré. A vy jste pracoval na čem?

DJ: Nejvíce času jsem strávil na úloze, kde jsem zkoumal, jak se chová kapalina při tom, co je zahřívaná…

Bublá, ne?

Čtěte také

Řepka je démonizovaná, ale patří mezi nejzdravější oleje vůbec, říká vědec. Proč upravuje její genom?

DJ: Když se zahřívá na menší teplotu a zahřívá se nerovnoměrně, bude na nějakém místě teplejší a na jiném studenější. V tu chvíli začne téct. Mým cílem bylo prozkoumat, jakým způsobem bude téct a jak se to dá ovlivnit různými parametry.

Protože když ji budu zahřívat na nějakém místě hodně, uprostřed vznikne taková suchá skvrna – to se dá pozorovat například na pánvičce. Když tam dáme olej a zahřejeme ho, po chvíli se olej rozteče ze středu, kde to je nejteplejší, do chladných stran. Prozkoumával jsem třeba to, za jakých podmínek suchá skvrna vznikne a kdy ne.

A čemu jste dospěl?

DJ: Dospěl jsem k nějakým podmínkám, které musí být zmíněné. Pokud budu mít například dostatečně tlustý film oleje, nikdy se suchá skvrna neutvoří. A mohl bych navrhnout optimální objem oleje na smažení, aby se nám to nikdy nepřipeklo. To by se z toho třeba dalo udělat.

Jestli se na základě předchozího sdělení, v čem spočívala oponentura u cukru a světla, mohu vžít do situace, tak oni oponovali tím, že každý olej se chová jinak? Jinak se chová řepkový, jinak slunečnicový, jinak olivový?

DJ: Přesně tak, to je jeden z argumentů, který mohli použít. Ale já jsem prozkoumal různé oleje, takže se moc neměli do čeho opřít. Oponoval mi tým z Japonska, který patřil spíš ke slabším týmům. Takže vědecká diskuze byla o tom, že jsem se jim snažil vysvětlit, co jsem dělal, a snažil jsem se je provést mým řešením. To je taky důležité. Ta diskuze nutně nemusí být o tom najít chyby, ale i pochopit, co se v celém tom jevu děje.

Vysněný úspěch

Co pro vás to vítězství znamená? Otevírá vám to někam dveře?

Čtěte také

Polární záře jako kožich lišek, černá díra jako otesánek. „Hledal jsem způsob, jak dětem přiblížit vesmír,“ říká astrofyzik Pavlík

MF: Pro nás to v ten moment byla obrovská radost. Je to vysněný úspěch, protože v to, že bychom získali zlatou medaili, jsme ani nedoufali. I když jsme po celý rok tvrdě pracovali na těch úlohách a chtěli jsme je dotáhnout do co nejlepší podoby, tak jsme si nepřipustili, že bychom zlatou medaili mohli získat. Přestože jsme si pro ni v podstatě šli.

Ptal jsem se spíš na to, jestli přicházejí nějaké nabídky, jestli vám to otevírá dveře do nějakých výzkumných ústavů. Nebo jestli je věda přece jenom konzervativnější oblast, kde věk talentovaného vědce hraje roli, že vás ještě hned k něčemu nepustí. Vám je devatenáct…

DJ: Mně je ještě osmnáct, jsem o rok níž než ostatní týmy. Ale dává nám to docela možnosti. Jednak se nám to může hodit do budoucna, když se budeme hlásit na nějaké školy. Je to takový důkaz toho, že jsme opravdu už v mladém věku na něčem pracovali a byli jsme s tím úspěšní.

Zároveň Turnaj mladých fyziků je soutěž, která je hodně specifická tím, že nejde jenom o počítání, ale jde i o obhajobu. A to je něco, co k vědecké práci patří a bez ní to nejde. Proto je to právě pro budoucí uplatnění ve výzkumných centrech nebo na univerzitách dobrým důkazem toho, že něco umíme i pro reálnou praxi vědy.

Jak byl sestaven pětičlenný tým na finále Turnaje mladých fyziků? Tvořil od začátku dobrou partu? A v čem spočívá princip tzv. podzimní mince, kterou v Curychu prezentoval Kryštof Basista? Poslechněte si celý rozhovor.