Život se zvířaty naučil Evžena Kůse pokoře

1. květen 2011
Evžen Kůs vede mezinárodní plemennou knihu koně Převalského už přes 20 let

Pražská zoologická zahrada získala za 80 let své existence tisíce zvířat. Některé dostala darem, jiné zakoupila nebo vyměnila. Napadlo vás však někdy, kdo se o všechna ta zvířata stará? Co všechno musí tito lidé umět a znát? Prvního ze skupiny těch, kteří se zapsali do historie pražské zoo, vám teď představíme. Je jím Evžen Kůs, známý odborník na koně Převalského.

V minulém dílu seriálu jsme nahlédli do života divokých koní Převalského.

Možná ho znáte z rozhlasových nebo televizních reportáží anebo jste o jeho práci četli v novinách. Právě na něj se totiž obrací novináři, když shánějí informace ze zvířecí říše. A právem. Evžen Kůs má totiž kromě jiného v pražské zoo na starosti dokumentaci každého zde chovaného zvířete.

Málokdo přitom ví, že vášní Evžena Kůse byla odjakživa botanika a v zoologii patřilo jeho srdce vědě o rybách. „Měl jsem zato, že mým životním údělem bude botanika, ale ve druhém ročníku začaly problémy se zkouškou z nižších rostlin. A tak jsem usoudil, že botanika asi nebude to pravé, a přihlásil jsem se na zoologii, kterou už jsem dostudoval. Diplomovou práci jsem psal z ichtyologie,“ vypráví pracovník zoo.

Ani milovaná nauka o kostnatých rybách však nezabránila Evženu Kůsovi v poznávání dalších tajů přírody. Mladý zoolog se pod tehdejším ředitelem pražské zoo profesorem Zdeňkem Veselovským specializoval na koně Převalského. V roce 1990 byl na sympoziu v Lipsku pověřen vedením mezinárodní plemenné knihy tohoto ohroženého druhu.

„Můj předchůdce, doktor Jiří Wolf, odcházel tehdy do důchodu a celou agendu mi předal,“ vysvětluje Evžen Kůs. A co vedení takové knihy obnáší? „Každý kůň má kartu, která vlastně není nic jiného než občanský průkaz. Když se narodí nový kůň, zapíšu jeho rodiče, což se promítne i do databáze rodokmenu,“ popisuje.

Když kůň naopak uhyne, vyplní Evžen Kůs příslušnou rubriku a karta je tím uzavřena. Pokud jde o nějakého významného jedince, jehož ostatky budou uchovávány například v muzeu, tak se do karty ještě poznamená, kde je možné najít jeho lebku nebo kůži.

A tak i zásluhou Evžena Kůse chov koně Převalského nabírá na obrátkách. Plemenné knihy jsou totiž pro chovatele velkou pomocí. „Tím, jak stoupalo ohrožení jednotlivých druhů, tak se přišlo na to, že plemenná kniha není jenom soupis, ale je pro chovatele cenným vodítkem,“ vysvětluje zoolog.

„Každý, kdo ji otevře, se dozví, kolik se v uplynulém roce narodilo mláďat, kolik zvířat uhynulo, mohou si vyhledat rodokmeny… Je to tedy pro ně vodítko k výběru a ke stanovení strategie chovu,“ doplňuje. Nikoho tedy nepřekvapilo, že pražská zoo využívala řadu let koně Převalského ve svém znaku.

Díky své práci mohl Evžen Kůs poznat velké množství druhů zvířat. „Většina z nich se dožívá nižšího věku než člověk, a tak jsem mohl vidět, jak rychle život ubíhá. Přináší to pochopitelně s sebou pokoru a smíření s tím, že tady nejsme věčně a že náš život je jen součást množiny mnoha miliard životů,“ zamýšlí se na závěr Evžen Kůs.

O práci lidí v pražské zoo bude i příští díl seriálu o historii pražské zoo. V rozhlasovém archivu jsme totiž našli několik vět zakladatele pražské zoologické zahrady profesora Jiřího Jandy.