Zírání do portmonky a vnucování sladké tečky? To je pravý kulinární teror, tvrdí Pavel Maurer
Stačí jen málo a teror v restauraci se může změnit v reklamu téměř zdarma. Proč Pavel Maurer nemá rád neustálé dolévání sklenice minerálkou nebo vnucování sladké tečky?
Když v jedné australské restauraci nedojíte, tak si vás majitelka zapíše na černou listinu, zaplatíte pokutu a příště už vás asi neobslouží. V jiném podniku zase prý můžete zaplatit pouze částku podle spokojenosti s jídlem, servisem a atmosférou. Tento kulinární teror nemám rád.
Stejně tak nesnáším neustálé dolévání sklenice minerálkou, protože dobře vím, že balená voda je velký kšeft a že marže je vyšší než u většiny dalších tekutin, a tak jsou k tomu číšníci nuceni provozovatelem podniku.
Vadí mi, když mi na konci jídla někdo vnucuje sladkou tečku, tedy zákusek, který je většinou docela drahý a v 90 % vyrobený z načinčaných umělotin. Často je vše přeslazené, přeéčkované, plné umělých barviv a záruční doba tři měsíce nevěstí nic dobrého. Děkuji, raději bych jednoduchý a čerstvý domácí štrúdl.
Nemám také rád, když v lepším podniku obsluhující personál příliš voní parfémy a kolínskou a nebo naopak páchne potem. Oboje zničí chuť k jídlu. Vadí mi, že když chvíli váhám nad spropitným, obsluha mi prozíravě usnadňuje situaci tím, že vrací veškeré sumy v kovových drobných, aby mě to tedy trklo, nebo strašně dlouho zírá do portmonky, aby i největšímu tupci došlo, že je třeba už konečně navalit nějaké to dýško.
Vadí mi jakýkoli teror v restauraci. Vždyť jsou tady přece pro nás! My jim neseme peníze a toužíme být na chvilku středem pozornosti. Jsme připraveni zaplatit za jídlo a pití mnohem víc, než když je kupujeme v obchodě. Respektujeme, že servis je zohledněn ve vyšší ceně. Chceme úctu, dobré jídlo a pití. Naštvané obličeje personálu nás fakt vůbec nezajímají!
Když hostu nechutná, možná si nerozvážně objednal a nebo je jídlo skutečně nepoživatelné, restaurace musí tušit, že je to pro něj trapná a nepříjemná chvilka. Stačí tak málo. Třeba jen odnést talíř a nabídnout hostovi něco jiného na účet podniku.
Věřte, že restaurace by okamžitě získala prakticky zdarma věrného ambasadora. Po tomto zážitku ji bude doporučovat svým známým, dělat reklamu zdarma a chválit, že mají styl a jsou na úrovni. Stačí málo a obvyklý restaurační teror se jako mávnutím kouzelného proutku změní v přátelství na celý život. A věřte, že štamgasti a spokojení zákazníci jsou základem obchodního úspěchu.
