Zemědělci neblokovali silnice, byly to jízdy techniky, říká viceprezident Agrární komory

Čeho dosáhli zemědělci svými čtvrtečními protesty? Je současný Strategický plán společné zemědělské politiky spravedlivější, než byl doposud? Proč v Česku soustavně ubývá sadů? A co je příčinou značného poklesu farmářských cen jablek? Hostem Vladimíra Kroce ve Dvaceti minutách Radiožurnálu je předseda Ovocnářské unie a viceprezident Agrární komory Martin Ludvík.

Už nadešel čas zapalovat balíky slámy a blokovat dopravu zemědělskou technikou, jak jste to ve čtvrtek organizovali po celé České republice? Čeho myslíte, že jste protesty dosáhli?

Ten čas bohužel nastal, protože ve Strategickém plánu společné zemědělské politiky proběhly zásadní změny, o kterých se veřejnost dočetla z tiskové zprávy. Tyto parametry nebyly s nevládními organizacemi projednány. To skutečně naštvalo velkou část zemědělců napříč celou republikou a rozhodli se formou spanilých jízd dát najevo, že se s nimi nejedná a že jsou nespokojení. Protest nebyl mířen proti občanům. Měl pouze upozornit na situaci.

Říkáte, že to nebylo mířeno proti občanům, ale bylo to šťastně načasováno, když kvůli vichřici měli řidiči a policisté už tak dost starostí? Myslíte, že blokováním dopravy si získáte sympatie veřejnosti? 

Pane redaktore, nedocházelo k blokování silnic. Byly to jízdy techniky, která běžně po silnicích jezdí v okolí zemědělských podniků. Nebyly blokovány hlavní tahy, takže to byl jen symbolický protest proti tomu, že se se zemědělci nejedná.

Čtěte také

Říkáte, že se se zemědělci nejedná, ale ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL) tvrdí, že u něj máte dveře otevřené. Navíc teprve v pátek jednala o Strategickém plánu společné zemědělské politiky pracovní skupina. S jakým výsledkem?

Máte pravdu, teprve v pátek se jednalo se zemědělstvím o parametrech, které byly nastaveny v minulém týdnu. To jednání trvalo čtyři hodiny a bylo tam 300 účastníků. Zemědělci a jejich nevládní organizace měli na vyjádření k tak zásadním změnám tři minuty.

Já to nepovažuji za adekvátní projednání a víceméně i já jsem požadoval, aby ministerstvo představilo jasnou analýzu, proč se rozhodlo pro takové změny u platby na první hektary. Čím je to podloženo? Jedná se o veřejné zdroje a předpokládám, že je důležité, aby ten, kdo připravuje, jak se budou podpory čerpat, předložil analýzu dopadů, co to bude znamenat. Zprávu jsem nedostal, ale pevně věřím, že se v nejbližších dnech Agrární komora k takové analýze dostane.

Plán mění dotační podmínky tak, že na takzvanou redistributivní platbu, tedy dotaci na podporu prvních 150 hektarů u každé firmy, má jít 20 procent z celkové částky na přímé platby. V tom původním návrhu to bylo 10 procent. Zároveň ale klesne maximální výše investiční dotace. Horní limit na jeden projekt bude 30 milionů korun. Je to možná docela složité, ale ptám se, co je na tom špatně? Proč říkáte, že je to výsměch všem zemědělcům?

Já to vysvětlím. Platba na první hektary má být v každém státě Evropské unie zavedena v minimální výši 10 procent a maximální hranicí je 30 procent. Pro nás je zásadní, aby byla podobná výše té platby v okolních zemích. Jsme na společném trhu Evropské unie a pokud se dotace v jednotlivých zemích zásadně liší, narušuje to volný trh.

Situace v okolních zemích je taková, že drtivá většina má platbu ve výši deseti procent. Česká republika je s 23 procenty naprosto mimo rozpětí a právě proto by měla být předložena analýza, proč budeme mít zcela odlišnou platbu na první hektary, než je tomu v ostatních zemích.

autoři: Vladimír Kroc , vla
Spustit audio

Související