Země zaslíbená? Češi mají na raftech úspěchy od té doby, co je rafting raftingem, usmívají se evropské medailistky

Karolina Kocmanová pracuje jako chirurg?

Karolina Kocmanová: Ano, jsem chirurg.

A hodí se vám to při raftingu?

KK: Občas se to hodí. K ošetření drobných odřenin a podobně. Jinak asi svoji práci úplně nevyužiji. (usmívá se)

Lucie Kolátorová?

Lucie Kolátorová: Jsem vědec z povolání. Pracuju tady v Praze v endokrinologickém ústavu, zabývám se výzkumem steroidních hormonů, jejich metabolitů, různých patofyziologických situací. Děláme reprodukční endokrinologii, neuroendokrinologii, děláme toho spoustu.

Jste jako amatérky, které trénují a závodí a zároveň mají svoji profesi, ve světě raftingu výjimkou, nebo je těch profesionálů a profesionálek obecně pomálu?

Čtěte také

Když na raftu někdo něco říká, znamená to, že se fláká. Musíme lapat po dechu a závodit, směje se raftař. Začíná mistrovství Evropy

KK: Z toho, co víme, tak celosvětově se berou jako profesionální posádky akorát Brazilci a Japonci. Na přechodu k profesionálům by se v současné době daly počítat i ruské posádky, protože jsou financované vládou. Jinak celosvětově je to opravdu amatérská úroveň.

Jak si organizujete trénink, když máte celkem náročná povolání? Čím jsou ostatní dámy?

KK: Lenka je PR pracovnicí na fakultě v Ústí nad Labem a Anička je paní učitelka na druhém stupni základní školy.

Dá se to dát dohromady a sejít se na trénink tak, jak je potřeba?

LK: Dá, snažíme se. Když se chce, jde všechno. Ale scházíme se o víkendech, protože ještě jsme každá v jiném městě, takže jindy než o víkendu to nejde.

A přitom to stačí na bronz? Kdybyste se scházely dvakrát v týdnu, tak už je to zlato?

KK: Je to možné. (smějí se)

Raftařky Karolina Kocmanová a Lucie Kolátorová|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Je Česká republika země raftingu zaslíbená? Když se podíváme třeba na ty vaše výsledky.

LK: Určitě je. Máme tady hodně velikou, silnou raftařskou komunitu a úspěchy máme kontinuálně od té doby, co je rafting raftingem.

Jaká je parta na mezinárodních závodech? Je tam velká konkurence? Každý máte svůj pokoj a nemluvíte s těmi dalšími?

LK: Nedá se říct, že bychom se všichni kamarádili se všemi, ale máme Slovenky, Britky, Rakušanky... Týmů, se kterými se známe delší dobu, jezdíme společně, vidíme se moc rádi a zdravě soupeříme, je asi dost.

Máte nějakou trenérku nebo trenéra, nebo každá jste trenérkou?

Čtěte také

Nebylo žádné mistrovství Evropy a světa, odkud bychom nepřivezli medaili, usmívá se rafterka. Proč je u nás tento sport opomíjený?

KK: Naší hlavní trenérkou je Anička Kašparová, ta nám vždycky vymyslí, co bychom měly jet. Asi i tím, že má nejvíce zkušeností na divoké vodě.

To je ta paní učitelka, tak tam je to jasné...

KK: U ní je to spíše tím, že jezdila závodně i slalomové závody, takže opravdu má spoustu zkušeností. A trénuje i děti, takže je to přirozené.

Je hodně zájemců o rafting?

LK: Spíše se snažíme sehnat děti, mladší ročníky, aby se rafting posouval dál. Teď tam třeba máme úplně fantastickou skupinu pramičkářů. Svazu se podařilo je ulovit na pramičkových závodech. Vzaly jsme je na dětské soustředění a jsou úplně skvělí. Naučili se to, jezdí s námi s nadšením na závody a teď jsou najednou mistry republiky!

Co v raftingu znamená „číst proud“? Která řeka udělala na závodnice největší dojem? A jaké je základní pravidlo, když někdo vypadne z raftu? Poslechněte si celý rozhovor.