Ze zrádce opět hrdinou. Soud po více než půl století očistil jméno generála Jana Syrového

Legionář Jan Syrový byl v prvorepublikovém Československu vnímán jako národní hrdina. Po válce byl ovšem odsouzen jako zrádce a kolaborant. Až teď soudy uznaly, že nespravedlivě. K úplnému očištění jeho jména dochází 52 let po jeho smrti. Armádní hodnost i všechna československá vojenská vyznamenání mu ve čtvrtek posmrtně znovu přidělila ministryně obrany Jana Černochová.

Generál Jan Syrový měl zásadní podíl na vzniku československých legií v Rusku a na budování československého armádního sboru, připomíná vojenský historik Eduard Stehlík. Díky pásce přes oko byl někdy přirovnáván k novodobému Janu Žižkovi a pro rodící se český stát představoval stejně jako středověký husitský vojevůdce symbol boje proti přesile.

Čtěte také

„Byl vnímán jako člověk, který stojí v čele vojska, které už nemá vozovou hradbu, ale pohybuje se ve vagónech po Transsibiřské magistrále, a je nejen schopen vést armádu od vítězství k vítězství, ale hlavně dostat vojáky zpátky domů do svobodné republiky,“ popisuje Stehlík.

„V roce 1926 se Jan Syrový stal prvním československým důstojníkem, který stanul v čele hlavního štábu československé armády. Do té doby to místo zastávali francouzští důstojníci,“ ilustruje vojenský historik, jaké renomé měl generál Syrový u prvorepublikové veřejnosti.

T. G. Masaryk s americkýmí herci Douglasem Fairbanksem a Mary Pickfordovou (vlevo armádní generál Jan Syrový) během jejich návštěvy lánského zámku v roce 1926

Hrdina čelí zlu

„Když pak na podzim 1938 stanul v čele vlády, lidé to chápali jako příslib, že vláda konečně přestane ustupovat požadavkům henleinovců a postaví se jednoznačně na obranu republiky,“ vysvětluje dobovou atmosféru těsně před podpisem Mnichovské dohody.

Jan Syrový

„Prožívám nejtěžší chvíle mého života, neboť plním svůj nejbolestnější úkol, nad který lehčí by bylo zemřít. Nejvyšším cílem mým – tak jako každého z vás – jest zachovati život národa,“ pronesl v projevu, který 30. září 1938 odvysílal Československý rozhlas.

Na domácím poli

Generál Syrový se rozhodl zůstat v čele vlády i po Mnichovu a po abdikaci Edvarda Beneše až do 30. listopadu fakticky vykonával funkci hlavy státu. Na rozdíl od jiných armádních představitelů ani po německé okupaci neemigroval. „Měl tady manželku a předpokládám, že se domníval, že ne všichni musí odejít do zahraničí,“ odhaduje Stehlík.

„Řadě z těch, kteří chtěli odejít bojovat za hranicemi, bylo řečeno: Pánové, musí tady taky někdo zůstat! Protože chystáme celonárodní povstání proti Němcům, které proběhne bezesporu poté, co vypukne světová válka, kdy se francouzské, možná i britské jednotky přiblíží k našemu území a okamžitě začneme bojovat,“ nastiňuje rané plány domácího odboje.

Čtěte také

Skrytý odboj

Syrový se ovšem neuvědomoval, že nacistické bezpečnostní složky mají jeho i další československé armádní důstojníky od první chvíle pod kontrolou. Do hlavních aktivit domácího odboje se proto zapojit nemohli. Přesto se Jan Syrový podílel alespoň na shromažďování finančních prostředků pro rodiny perzekvovaných a dalších podpůrných krocích ve prospěch domácího odboje.

Krátce po osvobození byl generál Syrový zatčen, označen za významného kolaboranta a postaven před soud. Čelil mimo jiné nepravdivému obvinění, že údajně nabídl k odprodeji zbraně československé armády nacistickému Německu. V dubnu 1947 byl uznán vinným, odsouzen na 20 let vězení a zbaven vojenské hodnosti i vyznamenání.

Po amnestii v roce 1960 pracoval jako hlídač parkoviště, později byl hlídačem Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan. Zemřel v zapomnění v Praze 17. října 1970 ve věku 82 let. Noviny nesměly o jeho smrti psát, přesto však u jeho rakve stála čestná stráž 48 legionářů.

autor: Věra Štechrová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související