Ze slona a hrocha se brzy stali kamarádi

Hroch Petr a slon Baby, jedni z prvních obyvatel pražské zoo, spolu sdíleli pavilon a brzy se také skamarádili
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hroch Petr a slon Baby, jedni z prvních obyvatel pražské zoo, spolu sdíleli pavilon a brzy se také skamarádili

Do pražské zoologické zahrady dnes denně zavítají stovky návštěvníků. Většina z nich si pamatuje proměny, které zoo zaznamenala v posledních letech. Někteří si možná vzpomenou i na to, kde se nacházely jednotlivé pavilony před dvaceti třiceti lety. Pamětníků, kteří by si vybavili, jak vypadala v den svého otevření, však už mnoho není.

V předchozí části seriálu o historii pražské zoo jsme se dozvěděli, proč byla pro její stavbu vybrána právě Troja nebo jak zoo přišla ke svým prvním zvířatům.

„Nacházíme se v místech, kde byl po otevření zahrady nejvyšší bod, kam měli návštěvníci přístup. Po levé straně je dnes pavilon Indonéská džungle, kde bylo po zahájení provozu zoo takzvané hospodářství,“ vypráví mi Romana Andělová, která zná v zoologické zahradě doslova každý kamínek.

„A stál tady i jakýsi pavilon opic, což byla vlastně jedna velikánská klec, v níž byli pohromadě kočkodani, malty a další menší opice,“ ukazuje mi pracovnice Zoo Praha a dodává jednu zajímavost. „Tento starý opičinec byl na zimu zakrýván skleněnými tabulemi, které sem instaloval tatínek Jiřího Wintera-Neprakty. Ten byl široko daleko jediným sklenářem a malý Jiřík chodil do zoo s ním. V té době už tady nasával lásku ke zvířatům.“

Lachtany Hýtu a Batula věnoval pražské zoo v roce 1934 herec Vlasta Burian

Tu nemohl v sobě potlačit ani komik Vlasta Burian, který pražské zoo koupil dva lachtany. „Původně, ještě když se zahrada plánovala, tady měl být bazének pro bobry. Než však přišli, daroval pražské zoo Vlasta Burian dva lachtany – Hýtu a Batula. A tak tady místo bobrů bydleli dlouhá léta právě lachtani,“ vysvětluje Romana Andělová.

Vlasta Burian byl velkým příznivcem pražské zoo, často do ní chodil a byl i jejím mecenášem. O tom, že se tu cítil jako doma, svědčí také fakt, že si například půjčoval lvíčata, nosil je s sebou do divadla k obveselení svého ansámblu a nechával se tam s nimi fotit.

Kráčíme po vrstevnici směrem na západ. V místech, kam se díváme, stál úplně první pavilon slonů. Dochovaly se dokonce i jeho dobové plány. Byl to poměrně malý, spíše dřevěný a jen částečně zděný pavilon, kde bylo oddělení pro slona a vedle něj bydlel hroch Petr.

Hroch Petr přicestoval v roce 1933 do Zoo Praha ve vlastní maringotce, pocházel totiž z cirkusu Kludský

„Byli odděleni jen kůly, přes které si spolu pořád povídali. Baby k němu natahoval chobot a Petr na něj zase otevíral tlamu, a tak se spolu kamarádili,“ vypráví s úsměvem Romana Andělová.

V místech nejvyššího bodu tehdejšího areálu pražské zoologické zahrady byli už tehdy koně převalského, jejichž osud zahrada ovlivnila natolik, že byla pověřena vedením mezinárodní plemenné knihy.

Více o začátcích jejich chovu v Zoo Praha se dozvíte v dalším dílu našeho seriálu.