Že jsme národem vzdělanců? To už dnes neplatí! Podotýká historik a autor učebnic
Vzdělání je dobré natolik, nakolik je z něj možné vytřískat peníze, varuje filozof, historik a autor učebnic občanské výchovy Vladislav Dudák, podle kterého se dnes z poznávání a vzdělávání vytrácí radost. Co je nutné k tomu, aby dospívající generace věděla o svém státě? Především dobrý učitel!
Předměty ve školách se v rámci humanitních studií škatulkují – etika, mediální výchova, spotřební výchova, výchova k občanství, to vše se vyučuje zvlášť. Nejdůležitější je přitom autorita a přístup učitele k předmětu, ale i ke školnímu životu.
„Učitel není jen zprostředkovatel vědomostí, ale také lidských vztahů a modelů lidského chování,“ připomíná s tím, že pokud to bude dělat dobře, tak zodpovědnost a kritické myšlení studentů půjde nahoru. A v tomto duchu odmítá kritické myšlení jako samostatný předmět, jde totiž o věc každého učitele.
Školní osnovy dnes diktují více méně vědci, pro rozvoj vlastní invence studentů a debaty je málo prostoru. „Někdy mám pocit, jakoby se sterilně naplňoval určitý plán, a na to jsou studenti velmi citliví,“ podotýká.
Málo jsme si uvědomili, že jsme tady pány, přemýšlíme o těch nahoře a dole a neuvědomujeme si podstatu demokracie, prezident a poslanci jsou služebníci lidu, ale my je tak nechápeme. VLADISLAV DUDÁK
Každý učitel v každé době lamentuje nad úrovní všeobecného vzdělání – něco se dnes lepší, něco nikoliv, národem vzdělanců ale podle něj už nejsme. „Národ vzdělanců neznamená, že všichni jsou výjimečně vzdělaní, ale že si vzdělání váží,“ upozorňuje s tím, že to už dnes neplatí.
Přispívá k tomu nejenom současná mentalita, ale i způsob jakési ideologie nebo dogma ministerstva školství a dalších úřadů, kde panuje určitá mantra, že vzdělání musí být pro praxi a pro život. „Naprosto vymizela jiná mantra, která tady byla po staletí a ještě v 80. a na počátku 90. let minulého století, a to je radost z poznání,“ uzavírá.
Alespoň vyvěsit vlajku!
Ke státním svátkům podle něj přistupujeme velice pasivně, určitý pocit vlastenectví ze sebe dokážeme vykřesat možná při hokejovém zápase. „Vyvěsit vlajku by bylo docela pěkné,“ upozorňuje.
A tento stav ve společnosti alegoricky srovnává s lodí, které, když pluje po moři, nemá vyvěšenou vlajku, její pasažéři si myslí, že o vše postará kapitán a sami se o svou trasu nezajímají, hrozí, že se potopí. „A když přestaneme dělat alegorie, tak také hrozí, že naše republika bude vytunelována zevnitř i zvnějšku,“ varuje.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Kdyby jednací řád nebyl, to byste teprve koukali, říká o parlamentních obstrukcích exministryně Buzková
-
Komunikuji s Motoristy i některými lidmi z ANO. Kandidovat kamkoliv ale neplánuji, říká Zahradil
-
SPD spojuje síly se Svobodnými, Trikolorou a PRO. ‚Vetší problém to může být pro ANO,‘ říká Charvát
-
Stovky lidí se přišly zapsat do registru dárců kostní dřeně. IKEM ji shání nejen pro dvouletou Madlenku