Ze 140 možností jedna. Vývoj léků je hlavně o tom včas odhalit slepou uličku, prozrazuje vědec

Náš první výrobek, jestli tomu tak můžu říkat, je inteligentní sloučenina. Zatím je ve velmi rané fázi testování, ale měla by lidem pomáhat proti epilepsii, Parkinsonově nemoci nebo migréně, a přitom by je příliš neměla zatěžovat vedlejšími účinky. Vyvinuli jsme látku vědecky inteligentním způsobem.

Jak ale člověk takovou látku najde inteligentně? Vědecký výzkum většinou začíná objevováním něčeho úplně neznámého.

Na začátku jsem měl to štěstí, že jsem spolupracoval se špičkovými vědci z vyhlášených farmaceutických firem a zároveň jsem měl zkušenosti z univerzitního výzkumu a vynalézání. Diskutovali jsme o tom, jestli je možné mezi jednotlivými chemickými sloučeninami – malými jednotkami, molekulami – rozlišit ty, které mají šanci, aby se z nich staly úspěšné léky.

Čtěte také

Češi drží krok ve vývoji léků proti rakovině. Dva programy se blíží ke klinickému testování

Jak jste tedy postupovali?

Vytipovali jsme sto čtyřicet výzkumných programů z celého světa. Já jsem měl na starost vědeckou a laboratorní stránku a moji kolegové z farmaceutických firem se zajímali o to, jak by se z těchto chemických kousků daly udělat medikamenty.

Z těchto dvou perspektiv jsme se podívali na oněch sto čtyřicet programů – a vybrali jsme čtyři. Jeden z nich už na počátku přinášel velmi slibná data. Dnes už máme za sebou první fázi klinického testování této sloučeniny a je před námi druhá fáze, což by znamenalo velký průlom.

Farmaceuti versus výzkumníci

Říkal jste dvě perspektivy – čím se liší, jak se na věc dívají výzkumníci a jak farmaceuti?

Rozdíl je, že farmaceutičtí vědci se více věnují analýze rizik. Potřebují více dat, aby začali sloučenině důvěřovat. Jsou přísnější – hlavně co se týče papírování (smích).

Můžeme říct, že rizika a neúspěch jsou ve vývoji léků na denním pořádku? Když si uvědomím, že ze sto čtyřiceti kandidátů vám zbyl jeden.

To je pravda. S riziky počítáme hlavně v začátcích vývoje. Proto se snažíme celý byznys rozdělit na jednotlivé kroky. Pokaždé chceme stanovit riziko neúspěchu v určitém bodě cesty. Navrhnout experimenty, které by to riziko buď zhmotnily – to znamená, že cesta dál nevede –, anebo by pochybnosti odstranily, a sloučenina by postoupila do dalšího kola. Je to relativně dlouhý proces.

Čtěte také

Každý mozek je originál. Léčbu Alzheimerovy nemoci brzy určí biologické ukazatele

Cesta k úspěchu tedy nespočívá ani tak v tom, že na začátku poznáte, co bude fungovat, ale spíše co nejdříve vyřadit to, co fungovat nebude?

Rozhodně. U sto čtyřiceti programů jsme se vždycky zaměřili na kritická místa. Pokud experimenty v určitém okamžiku potvrdily, že je tam nějaká nežádoucí chemická reakce, tak jsme nešli dál. Jedině když jsme riziko vyvrátili, tak jsme mohli pokročit do dalšího kroku. Každý z experimentů samozřejmě stojí spoustu peněz. Riskovat musíte v celém tomhle podniku.

Vy jste se v minulosti věnoval různým vědním oborům i byznysu. Co je podle vás nejzajímavější na biotechnologiích?

Řekl bych tři věci. První, která nás pohání to dělat, je, že pomáhají lidem. Sociální rozměr, který doufám má v sobě každý. Zadruhé, že je to riskantní odvětví: buď nula, nebo jednička. Jakmile se objeví překážka, celá investice přijde vniveč. A zatřetí tam nemáte žádnou jistotu. Vždycky počítáme s pravděpodobností úspěchu, nebo selhání.