Zavoral: Šetřili jsme 20 let, o tom to není. Jde o to sebrat peníze ČRo a ČT, ohrozit je a destabilizovat

Vláda v pondělí schválila návrh zákona, který nahrazuje financování veřejnoprávních médií z poplatků příspěvkem ze státního rozpočtu. V úterý jsme se v důvodové zprávě k zákonu mohli dočíst, že Ministerstvo kultury se chce obrátit na Evropskou komisi s dotazem, zda nejde o nepovolenou veřejnou podporu. Podle toho pak bude ministerstvo dál postupovat. Jak si tento postup ministerstva a celé vlády vysvětlujete? Nebylo by lepší psát zákony rovnou tak, aby vyhovovaly evropským pravidlům?

Já jsem bytostně přesvědčen, že by to tak skutečně mělo být. Celá příprava tohoto vládního návrhu zákona je zvláštní už od samotného počátku. Bez jakékoliv diskuze, jakékoliv veřejné debaty se tady zbrkle, zběsile má změnit léta zaběhaný systém financování médií veřejné služby. Takže mě vlastně už toto ani nepřekvapuje.

Čtěte také

Co by znamenala změna financování veřejnoprávních médií? Poslechněte si speciální vysílání Radiožurnálu

Já už z těch překvapení nevycházím, protože i včerejší (pondělní, pozn. red.) tisková konference premiéra po vládě byla pro mě také překvapením. Částka, která se poprvé objeví včera na tiskové konferenci, byť je to ta, která původně už byla v Klempířově původním návrhu, samozřejmě také byla předmětem nějakých tajností a pan premiér z toho měl i takovou dětinskou radost na té tiskové konferenci.

Já už se opravdu nedivím ničemu a uvidíme samozřejmě, jak to celý ten proces bude probíhat i nadále.

Bez ohledu na citovanou zprávu mají někteří politici a experti za to, že změna financování navržená vládou nemusí být v souladu s Evropským aktem o svobodě médií. Jde o to, že veřejnoprávní média mají mít v evropských zemích zaručeno plynulé financování, tedy v případě státního rozpočtu stabilním mandatorním výdajem. Je, nebo není podle vašeho názoru navržená změna v souladu se zmíněným aktem?

Nutno dodat, že jsme textovou část toho návrhu viděli až opravdu dnes (v úterý, pozn. red.) ráno, když se objevil načtený v systému. Analyzujeme ji spolu s mým právním týmem a s kolegyněmi a kolegy z vedení Českého rozhlasu.

Čtěte také

Současný systém financování veřejnoprávních médií funguje. Tlak na změnu je jen politická vůle, říká odbornice

Určitě tam pochybnosti, zda je v souladu s EMFA a zda opravdu odpovídá tomu, co Evropská komise nařizuje – to znamená, aby média veřejné služby byla financována předvídatelně, adekvátně a také trvale udržitelně... V tomto duchu samozřejmě vráska z naší strany je. Uvidíme. Já vím, že z úst mluvčího Evropské komise zaznělo, že ten zákon a celý proces Evropská komise velmi bedlivě sleduje, tak uvidíme, jak celá tato záležitost nakonec dopadne.

Nereálný 1. leden

Sám jste několikrát naznačil, že schválení zákona vám připadá k 1. lednu příštího roku nerealistické. Může se zákon zdržet, nebo podstatně změnit i s ohledem na Evropskou unii?

Je to možné, určitě. Jednak ten 1. leden vidím za nereálný, ale na druhou stranu ta rychlost, jakou k tomu vláda přistupuje a opravdu, jak se to snaží stihnout k 1. lednu, tu samozřejmě musíme vnímat. Nicméně nejsem sice praktik a legislativec, ale mám za to, že to opravdu bude velmi těžké stihnout.

Samozřejmě i přesto musíme připravit rozpočty v různých variantách, a to i s variantou, že rozpočet bude nižší třeba o těch 411 milionů korun. Já pevně věřím, že se ale ještě opravdu o té částce budeme bavit.

Čtěte také

Průzkum ČRo a ČT: Lidé si uvědomují rizika převodu financování médií veřejné služby pod státní rozpočet

Pan premiér to naznačoval, tak budu věřit, že ta diskuze bude možná, byť, jak říkám, jsem k různým příslibům už hodně skeptický, ale budeme se určitě snažit o debatu a předkládat takové argumenty, abychom se třeba i formou různých pozměňovacích návrhů a v rámci Poslanecké sněmovny či posléze Senátu opravdu pokusili o navýšení té částky tak, aby byla adekvátní pro Český rozhlas.

Abychom si to upřesnili: Pro Českou poštu to znamená propad příjmů z výběru poplatků 275 milionů korun ročně, pro Českou televizi minus jednu miliardu. Co to znamená pro Český rozhlas? Tu částku už jste řekl, víc než 400 milionů, ale stále.

Je to těch 411 milionů korun. Na druhou stranu ale musíme také vnímat ještě jednu věc, a to, že příští rok, tedy na konci roku 2027, nám skončí také výjimka z odpočtu DPH. Pokud ta výjimka padne, tak je to, řekněme, dalších 130 milionů korun méně v rozpočtu Českého rozhlasu, v danou chvíli už se můžeme bavit celkově o nějakých 520, 530 milionech.

To by bylo pro rok 2028?

To už by bylo pro rok 2028. Znovu říkám, pokud by se to opravdu nestihlo k 1. lednu 2027 – předpokládám, že by vláda nesáhla do fiskálního roku, to znamená, že by financování z rozpočtu pro rozhlas platilo až třeba od ledna 2028 – v tu chvíli už by to nebylo 410, ale skutečně nějakých 540, 550 milionů korun. Bavíme se o půl miliardě a to už je opravdu velký zářez do rozpočtu Českého rozhlasu.

‚Mocenský diktát‘

Jak si vysvětlujete, že jste se na schůzce s vládními představiteli před týdnem vůbec nic nedozvěděli, ačkoliv v pondělí oznámené škrty jsou identické s těmi, které, jak jste sám řekl, figurovaly už v návrhu zákona Otty Klempíře (Motoristé), tedy zřejmě dohodnuté už dávno, nicméně utajované?

Právě proto... Já opravdu nerad volím silná slova, ale mně to přišlo taková taškařice, takové loutkové divadlo, pozvat si dva generální ředitele, aby sehráli stafáž, aby si vládní koalice udělala fajfku, že má splněno, že s námi mluvili. Pan premiér toto navíc pak na tiskové konferenci označil za debatu.

Veřejná debata o změně financování ve Finsku trvala třeba čtyři roky, skoro deset let trvala v jiných zemích, takže takto se opravdu debatovat nemůže.

Čtěte také

Baxa: U financování rozhlasu a televize není změna potřeba. „Jen korigujeme reformu ODS,“ zní z ANO

A debata není to, že na jedné straně stolu sedí šest zástupců vládní koalice a proti nim dva generální ředitelé. To je mocenský diktát. My jsme se dozvěděli, co se stane, co bude. Tu částku jsme se nedozvěděli, to, jak ten zákon bude vypadat, jsme se také nedozvěděli. Dozvěděli jsme se to o týden později. Čili z mého pohledu opravdu ta schůzka byla jakýmsi zvláštním divadlem.

Vysvětlil vám někdo, proč se příjem médií veřejné služby má vrátit v případě Českého rozhlasu skoro o 20 let zpátky a snížit, řekněme, o 15 procent?

Já myslím, že je to opravdu v podstatě stav médií veřejné služby. My jsme 20 let, pokud jde o Český rozhlas, čekali na navýšení poplatku z 45 korun na 55 korun. 55 korun za celou domácnost, za přijímač, není cena ani jednoho kafe, určitě ani tady v Ostravě v centru.

Čili na to jsme čekali 20 let, 20 let jsme šetřili, museli jsme s prostředky vyjít, ačkoliv všude kolem nás se samozřejmě zdražovalo a zdražovaly se všechny vstupy. My jsme šetřili. Těšili jsme se z toho, že se po 20 letech ten poplatek takto mírně navýšil.

Já to vnímám jako takovou mstu médiím veřejné služby. Rozumím tomu, že tehdejší opozice, dnešní vládní koalice, nesouhlasila s navýšením poplatků, které tehdy prosadila Fialova vláda. Rozumím tomu politicky, odborně, ale nerozumím už tomu, proč musí být v tom politickém souboji obětními beránky média veřejné služby. V tomto duchu to opravdu vnímám takto: Že to je nepřátelský akt vůči Českému rozhlasu i České televizi.

Čtěte také

Filozof o poplatcích: Nezávislá veřejnoprávní média v ceně tří piv? To není špatné, sám to platím

Šéf Resortu kultury argumentoval tím, že snížení rozpočtu přiměje rozhlas a televizi fungovat efektivněji. Našel jste v tom logiku?

Nenašel, protože mají-li rozhlas a televize být efektivnějšími, tak to bude na úkor zatížení dluhu celého státu, celé naší země, naroste tím státní dluh České republiky. Myslím, že takto se úplně k efektivitě nedá přistupovat. Víte, celá diskuze kolem šetření – a pan premiér to několikrát zopakoval, že neumíme šetřit – není prostě pravda. Český rozhlas za mého vedení šetřil několik let.

Snižovali jsme počty pracovních míst o 160 v nedávných letech. Snížili jsme výrazně provozní náklady na distribuci, na střední vlny, na další různé provozní záležitosti. My šetřit umíme. Šetřili jsme opravdu těch 20 let a já myslím, že o šetření to celé není.

Ta diskuze přece je o tom, jak sebrat peníze médiím veřejné služby, jak je tím do jisté míry ohrozit, jak je destabilizovat a jak snížit relevanci těchto dvou médií – které se mimochodem, dnes jsem viděl nový žebříček důvěryhodnosti, stále těší největší důvěryhodnosti v zemi, ať už je to Česká televize nebo Český rozhlas.

‚Obracíme každou korunu‘

Nebudeme se srovnávat s BBC, ale ta se podle Financial Times chystá propustit ze zpravodajství stovky zaměstnanců. Není třeba si připustit, že veřejnoprávní média prostě v dnešní době zeštíhlují?

Zeštíhlují všude, ale zeštíhloval i Český rozhlas v minulých letech. Nejsme mimo tento směr a trendy, protože i s rozvojem technologií se samozřejmě snižuje třeba náročnost nebo potřeba lidské práce a lidských zdrojů jako takových. Ale už jsem říkal, BBC je k tomuto teď nucena vládou. Jsou do toho nucena i jiná média veřejné služby.

Mimochodem, v drtivé většině jsou to ta média, která žijí v zemích, kde jsou média financována ze státního rozpočtu nebo z veřejných rozpočtů. Naopak stále největší balík peněz putuje do organizací, které jsou financovány právě třeba z poplatků, ať je to Německo, Švýcarsko, Rakousko a další země.

Čtěte také

Souček: Zrušit poplatky? Jen to vypadá, že platby občany „nebolí“, ale dají tím politikům páku

Čili my se nebráníme, a je legitimní se bavit o úsporách, to je v pořádku. Ale jak říkám, obracíme každou korunu, a to několikrát, abychom mohli některé věci pořídit. Soutěžíme velmi řádně v rámci zákona o veřejných zakázkách. O efektivitu se snažíme po celá léta. Je nefér říkat, že Český rozhlas či Česká televize hospodaří neefektivně.

Jak je na tom Český rozhlas s počtem zaměstnanců ve srovnání s veřejnoprávními stanicemi jinde v Evropě?

Stávající stav Českého rozhlasu je asi 1350 zaměstnanců po celé České republice. Zaměstnáváme nejen kolegyně a kolegy v Praze, ale také v našich regionálních studiích. Zrovna v jednom z nich v tuto chvíli mohu i takto sedět a vysílat. V tomto duchu si stojíme na průměru, pokud jde o počet zaměstnanců v celé Evropské vysílací unii. Mimochodem, Český rozhlas je v rámci Evropské vysílací unie ukazován za velmi efektivního, aktivního, dynamického člena.

Jezdí se k nám učit i kolegové ze západoevropských veřejnoprávních organizací. V tomto duchu se nemáme za co stydět. Ano, můžeme se určitě bavit o tom, jestli jsou ještě nějaké úspory, rezervy a podobně. Ale ty už nebudou ani tak moc v provozu ani v režii, ale bohužel budou v těch službách.

To je to, co jsme si nikdy nechtěli připouštět. Nechtěli jsme, aby na úspory a na šetření dopláceli posluchači, ty tři miliony týdenních posluchačů, které Český rozhlas má. Protože myslím, že oni nám právě i tím, že jsme nejposlouchanější médium v této zemi, pokud jde o rozhlasová média, důvěřují.

‚Služby závisí na lidech‘

Pokud se nic nezmění a návrh zůstane v platnosti, počítá se se snižováním počtu zaměstnanců?

Pokud bychom museli, ať už je to od roku 2027, hospodařit s rozpočtem o 411 milionů korun nižším, než máme letošní rozpočet, už se ty úspory nedají udělat jenom v provozu a v režii.

Museli bychom sáhnout do obsahové nabídky, do výroby, prvovýroby, ať už hudební, teatrální, dramatické. Museli bychom se podívat na naše umělecká tělesa, kouknout se do regionálního vysílání a všude možně. A samozřejmě se pokusit snižovat rozsah nebo objem služeb. Velmi často říkám, že rozhlas stojí na dvou zásadních entitách, a to jsou lidé a pak technologie. Služby závisí na lidech, ty vyrábějí lidé.

Čtěte také

Chceme posílit kontrolu nad financemi a pak i obsahem médií, zní z SPD. Lidovci: To je meritum změny

V momentě, kdy začneme omezovat počet služeb a jejich nabídka se sníží, logicky budeme muset sáhnout i ke snížení počtu pracovních míst. A není to, prosím, žádné vyhrožování, jak jsem dnes (v úterý, pozn. red.) poslouchal pana ministra Šťastného na Českém rozhlase Plus. My nejsme neschopní manažeři, to je prostě realita. Ať už já nebo pan ředitel Chudárek prostě víme, že pokud sáhneme do služeb, budeme muset nutně snižovat i počty pracovních míst.

Poslanec SPD a bývalý radní Českého rozhlasu Josef Nerušil pro Český rozhlas Plus řekl, že vládní koalice chce kontrolovat nejen finanční, ale i obsahovou rovinu. Považujete to za přípustné?

Myslím, že tento výrok je absolutně skandální. Mrzí mě, že toto říká člověk, který v Českém rozhlase pracoval v jeho rešeršním oddělení. Člověk, který chvíli působil také jako radní Českého rozhlasu, takže by měl velmi dobře znát kompetence a postavení média veřejné služby.

Pro mě to je skandální výrok a myslím, že o to hlouběji bychom měli mít tu vrásku v čele, o to více bychom měli zvednout obočí. To je to, před čím varuju. V zemích, kde došlo k usurpaci a k potlačení médií veřejné služby a jejich nezávislosti, to začalo právě těmito diskusemi o šetření, auditech, kontrole, posléze o financování, pak o definici veřejné služby. Najednou už tady máme diskuzi o tom, že je třeba i kontrolovat obsah.

Velmi bych varoval a myslím si, že tento výrok je opravdu skandální. V tomto duchu bych byl velmi obezřetný a opatrný na každé kroky, které se v této chvíli budou vůči médiím veřejné služby dít.

Systém pojistek

Bude podle vás možné se politické kontrole při financování ze státního rozpočtu nějak bránit?

Český rozhlas má efektivní a velmi dobře nastavené kontrolní mechanismy. Na druhou stranu je tady nějaký kontrolní orgán. Tím je Rada Českého rozhlasu, která je volena Poslaneckou sněmovnou a z části Senátem.

V tu chvíli i tato stávající vládní většina může velmi výrazně promluvit do obsazení Rady Českého rozhlasu. Ta může skrze svá usnesení, doporučení a různé kroky vytvářet velmi nevybíravý tlak na generálního ředitele a podobně. Tyto věci se mohou odehrávat.

Čtěte také

René Zavoral: Rozhlas je hlídač demokratických tradic, u soukromých rádií je vždy nějaký zájem

V momentě, kdy budeme rok co rok trnout, jakým způsobem a jaká částka bude do rozpočtu Českého rozhlasu plynout a budou o ní rozhodovat v podstatě vládní politici, ministr, ministryně financí a podobně, v tu chvíli skutečně musíme zbystřit. Také proto s kolegou Chudárkem voláme po tom, aby ten zákon měl i nějaké principy kontroly, protiváhy, pojistky.

Mimochodem, vláda se hodně inspiruje v patnácti zemích Evropské unie, kde jsou média veřejné služby financována ze státního rozpočtu. O to více by se tedy měla inspirovat také v tom, že všechny tyto země mají špičkový, skvělý a propracovaný systém pojistek. Vláda by se neměla bránit, aby takové pojistky v tom návrhu byly.

My uděláme maximum pro to, aby se různými pozměňovacími návrhy takové pojistky do toho zákona dostaly.

„Vězte, že proti veřejnoprávním médiím nemám nic, já tam ani nechodím, já je nepotřebuju,“ prohlásil Andrej Babiš (ANO). Co nám tím říká?

Myslím, že to je taková už trochu naučená trumpovská věta. To znamená, když existují sociální média, nepotřebujeme média veřejné služby. Pokud je pan premiér nepotřebuje, je to asi jeho záležitost. Já jsem bytostně přesvědčen, že každá vyspělá demokratická společnost by ve své vlastní infrastruktuře média veřejné služby měla mít.

Čtěte také

Martin Fendrych: Babiš mění státní politiku závislostí. Opouští cestu harm reduction a volí cestu represe

Myslím, že ten význam, který média veřejné služby sehrávají na poli výroby umělecké, kulturní, v oblasti zpravodajství, publicistiky a také krizového vysílání je neoddiskutovatelný, jsou to nenahraditelné funkce. Mimochodem, když jsem viděl na Facebooku pana premiéra snímek, jak sleduje zápas našich fotbalistů, i ten fotbalový zápas sledoval na kanále Česká televize Sport.

Takže myslím, že to tak úplně není, že by nás nepotřeboval. Možná nás nepotřebuje k prezentaci svých názorů, ale sám evidentně to vysílání nějakým způsobem také konzumuje. Takže toto beru hodně s úsměvem a myslím si, že takto se přece nedá rozhodovat. Stejně jako já neřídím, jako generální ředitel Českého rozhlasu, podle toho, co se mi líbí ve vysílání, si myslím, že i není možné vládnout ve státu na základě toho, co chce jeden jedinec nebo jestli něco potřebuje, či nepotřebuje.

Dopady změn

Podle experta serveru Mediář Jana Potůčka přestane být Česká televize konkurenceschopná v nákupu sportovních práv. Jak je na tom Český rozhlas?

Na tomto poli máme trošičku jednodušší situaci, než má Česká televize, která bojuje s obrovskou konkurencí v oblasti nákupu sportovních práv. Televizní sportovní práva se nakupují za neskutečné peníze, to jsou obrovské milionové částky. V tomto případě nemusí Český rozhlas vynakládat takové velké sumy na nákup sportovních práv.

Čtěte také

Nově zvolená omudsmanka. Obnova sestavy Rady České televize. Ohrožení posádky mezinárodní vesmírné stanice

Mimochodem i díky našemu členství v Evropské vysílací unii, ale i proto, že rozhlasová práce je trošičku jiná. Čili toho bych se neobával.

U nás to spíše bude o tom, že se budeme muset podívat, co prioritizovat. Jestli chceme nadále rozvíjet velmi kvalitní a mimochodem jednu z našich nejdynamičtějších stanic, jako je Radiožurnál Sport, nebo jestli naopak budeme muset snižovat počty hráčů v rámci symfonického orchestru, který letos slaví sto let a je to jeden ze tří nejšpičkovějších českých orchestrů vůbec.  Nebo jestli budeme muset snížit počet pohádek a věcí, které vysíláme pro děti a mládež, nebo jestli budeme muset sáhnout do dokumentární činnosti.

Čili je to spíše o tom, že se budeme muset podívat, co v danou chvíli v rámci veřejné služby a veřejného zájmu prioritizovat. 

Zahraniční vysílání

Zahraniční vysílání Českého rozhlasu, které mimochodem slaví letos 90 let, kofinancuje Ministerstvo zahraničních věcí. Letos snížilo rozpočet o čtvrtinu a na příští rok je v rozpočtu zatím nula. Není to dobrý příklad toho, že stát má jednoznačně silnou páku, jak médium veřejné služby rychle a snadno zlikvidovat? 

Je to přesně taková „krásná“ případová studie, která nás opravdu varuje, jak se může tohle celé vyvíjet i nadále. My jsme dostali o 25 procent snížený rozpočet ze strany ministerstva zahraničních věcí. O to více jsme museli snížit rozsah těch služeb. Museli jsme propustit osm zaměstnanců Českého rozhlasu, omezit velmi výrazně to, co tady opravdu 90 let funguje a to, co dělalo velmi dobrou službu předtím Československu, dnes České republice v zahraničí. 

Čili je to opravdu ukázka toho, jak může potom vypadat tlak ze strany státu, jak se opravdu z roku na rok můžou finance měnit. Na příští rok je tam skutečně nula, tak jsem hodně zvědavý, jak jednání dále s ministerstvem zahraničních věcí budou vypadat, především s panem ministrem a jeho týmem. 

Čtěte také

Na rušení koncesionářských poplatků spěcháme, musíme lidem skládat účty, tvrdí Mračková Vildumetzová

Vím, že už slovenským příkladem možná otravuji, ale tam také došlo rozhodnutím jedné vlády z ničeho nic o třetinové snížení rozpočtu tehdejšího Rozhlasu a televize Slovenska. Následovaly ataky na osobu generálního ředitele a nakonec zrušení celé instituce a vytvoření instituce nové, v podstatě velmi povolné současné vládní garnituře. A tohoto scénáře se opravdu obávám.

Po té pondělní tiskové konferenci, kde až byla vidět určitá radost z toho, jak je možné takto pokořit média veřejné služby, tak o to více mám obavy o osud Českého rozhlasu a České televize do budoucna. 

Asi je užitečné připomenout, že zahraniční vysílání je službou státu, kterou zajišťuje Český rozhlas na základě zákona. Může se jen tak jednoduše vypnout? 

Zákon o Českém rozhlase hovoří o tom, že jsme povinni vysílat do zahraničí, respektive provozujeme zahraniční vysílání. Už moc neříká, v jaké podobě, ale říká, že ho musíme provozovat. A také jedním dechem je v tom zákoně napsáno, že tuto službu financuje stát. 

Takže v momentě, kdyby tam opravdu byla v příštím roce ta nula, tak tady vznikne velmi silný právní problém. Nicméně chápu tu logiku. Myslím, že pan ministr zahraničních věcí počítá s tím, že od 1. ledna bude financován Český rozhlas ze státního rozpočtu, tudíž v tu chvíli už tam povinnost ministerstva zahraničních věcí padne, ale to uvidíme. 

Samozřejmě, pokud by systém financování rozhlasu státním rozpočtem nebyl ještě od 1. ledna, a pokud by tam ze strany ministerstva zahraničních věcí byla ta nula, tak v tu chvíli tady vznikne právní problém, který budeme muset řešit. 

Jeden krok, mnoho škody

Na jednu stranu se podle Babiše údajně ušetří asi 250 milionů za vymáhání poplatků ročně. Na druhou stranu rozpočet přijde o těch už zmíněných 275 milionů, které neodvede státní podnik Česká pošta za jejich správu. Jaký to tedy má smysl?

Víte, kdyby to šetření bylo myšleno vážně, že – a to jsme slýchávali často, že poplatkový systém má tyto dvě vady, jednak že je nespravedlivý, a jednak, že je administrativně náročný. 

Administrativní náročnost spočívala v odvodu částky, v našem případě nějakých 100 milionů korun České poště. Nebylo jednodušší než tuto platbu, tuto částku za výběr koncesionářských poplatků České poště v podstatě zrušit, respektive že by tento poplatek rozhlas nemusel platit státnímu podniku Česká pošta. 

Čtěte také

Český rozhlas musí zůstat samostatný, spojení s Českou televizí je nesmysl, myslí si René Zavoral

Takže myslím, že v tuto chvíli vzniká problém jednak České poště, protože samozřejmě o těch 270 milionů korun od Českého rozhlasu a České televize přijde, a vznikají finanční problémy posléze u Českého rozhlasu a České televize. Čili v tomto duchu tady bude poškozeno několik institucí najednou jedním krokem. 

Není paradoxní, že v novém režimu budou za veřejnou službu médií platit všichni daňoví poplatníci, včetně, dejme tomu, nevidomých a neslyšících? 

Proto i hovořím o tom, že jestli nám bylo vyčítáno, že poplatkový systém je nespravedlivý, tak řada zdravotně postižených a sociálně slabších občanů byla osvobozena už teď od platby rozhlasového a televizního poplatku. Čili ta nespravedlnost se samozřejmě dala řešit trošku i jinak a už byla částečně velmi výrazně řešena.

Tady opravdu, a to je to B, já vím, že je to možná nepopulární, ale samozřejmě tu službu si v tuto chvíli skutečně zaplatí všichni. Všichni si ji zaplatíme ze státního rozpočtu, ten je koncipován z našich daní. V tomto duchu je to prakticky totéž, možná ještě složitější v tom, že platí najednou tu službu skutečně všichni. 

Čtěte také

Stávku kolegyň v administrativě podporujeme. Jejich platové podmínky jsou mizerné, říká šéf Unie státních zástupců

Věříte, že něco zmůže stávka pracovníků médií veřejné služby ohlášená na 22. června? A jak se k ní stavíte jako vedení? 

Musím samozřejmě rozhodnutí zaměstnanců a celé iniciativy Veřejnoprávně respektovat. Rozumím zcela jejich obavám, starostem, ale už i nazlobenosti, která u nich panuje, protože ta nejistota v nich samozřejmě je a sílí o to více i po různých vyjádřeních, které v médiích slyšíme. Takže my jako vedení jsme v tomto duchu rozhodli, že rozhodně nemůžeme a nebudeme bránit zaměstnancům v jejich stávkové činnosti. 

Mají na ni plné právo, garantuje ji Listina základních práv a svobod. Takže akorát řešíme, protože jsme médium veřejné služby, aby pondělní stávka neohrozila chod Českého rozhlasu, abychom skutečně dostáli našim povinnostem dle zákonu, dle kodexu Českého rozhlasu a dalším náležitostem, abychom vysílali zpravodajství, publicistiku.

Jako vedení budeme součinní tak, aby opravdu proběhla v pořádku, aby byla elegantní a aby zaznamenali i posluchači, že se něco nekalého děje.