Neekologické textilní materiály by mohlo nahradit dřevo. Finští vědci dokážou z břízy vyrobit textilní vlákno
Nosili byste šaty nebo svetr vyrobený ze dřeva? Na univerzitě ve finských Helsinkách si to představit umí. Vyvinuli tam ekologické vlákno založené na celulóze z březových polen. Pár takových svetrů už také ušili a chystají výrobu ve velkém.
Čím se zabývají vědci ve výzkumném centru na Aaltově univerzitě nedaleko Helsinek, napovídá už exponát u vchodu. Je to totiž průřez pět set let starým smrkem. U něj už čeká Herbert Sixta, profesor s prošedivělým plnovousem, který je přesvědčený, že dřevo má nevyužitý potenciál.
„Snažíme se vymyslet ekologický proces, kterým by bylo možné nahradit bavlnu a polyester. Hledáme ale takovou cestu, která bude nejen udržitelná, ale bude také dávat ekonomický smysl,“ vysvětluje.
Polyester se vyrábí z ropy a může za mikroplasty ve vodě. Bavlna je sice přírodní materiál, ale ani ona příliš šetrná k životnímu prostředí není kvůli obrovské spotřebě vody a energie. Alternativou by proto podle finských vědců mohlo být vlákno z celulózy, kterému tady říkají ioncell.
Jak se ze dřeva vyrobí textilní vlákno?
Profesor Sixta otevírá dveře do miniaturní továrny, která se skrývá přímo u laboratoří a přednáškových sálů. V nevelké místnosti tady spolu se třemi doktorandkami rozpouštějí práškovou celulózu ve zvláštní soli.
„Výsledkem je gel s velmi vysokou viskozitou, přesně to potřebujeme. Musíme jej ještě přefiltrovat a výsledkem bude látka, která vypadá jako průhledný jantar,“ popisuje profesor Sixta. Mně ale roztok celulózy připomíná spíš hodně hustý med.
Ještě horký se pomalu táhne na hromádku. Bzučící přístroje se pak postarají o to, aby se z něj během chvilky stalo vlákno příjemné na dotyk.
„Tento cylindr se naplní roztokem celulózy a ten se pak pomocí pístu vytlačí přes drobné otvory do vodní lázně. Výsledné vlákno musíme z vody vytahovat desetkrát rychleji, než do ní vstupuje, aby se správně seskupily molekuly. Vlákno pak bude na tahu pevnější než ocel,“ vyzdvihuje jedinečné vlastnosti ioncellu Herbert Sixta.
Pilotní výroba v plném proudu
Na textilu z celulózy samo o sobě není nic objevného, vyrábí se z ní také viskóza. Na rozdíl od ní ale na helsinské univerzitě nepotřebují při výrobě kyselinu sírovou ani jiné toxické chemikálie. Jen svou patentovanou sůl a obyčejnou vodu.
„Doufáme, že v roce 2022 se dostaneme tak daleko, aby se na základě dat z pilotní výroby mohli investoři rozhodnout, zda dají peníze na komerční výrobu, nebo ne,“ doplňuje profesor Sixta.
Celá výroba vypadá vlastně velmi jednoduše, stojí za ní ale roky výzkumu. „Pocházím z rakouské společnosti, která vyvíjí textilní vlákna na podobném principu, takže se tímto oborem zabývám desítky let. Na praktickém využití pracuje mnoho vědců, ale ne každý byl úspěšný,“ potvrzuje výzkumník.
Župan za všechny peníze
Ve spolupráci s módními návrháři už v Helsinkách z ioncellu ušili první modely. Jeden oblékla finská první dáma, francouzskému prezidentovi zase darovali šálu. Návštěvníkům na figurínách na ukázku předvádějí rolákové šaty a tmavě modrý župan.
Na dotyk je překvapivě měkký a příjemný. Zatím to bude asi nejdražší župan na světě, ale vědci z Aaltovy univerzity věří, že by už brzy mohli rozjet výrobu ve velkém.
„Můžeme tady na univerzitě zachránit svět? To asi ne, ale myslím, že jsme schopní přijít s něčím užitečným a ukázat průmyslu nové možnosti,“ dodává Herbert Sixta. Komerčně by se podle něj mohlo ekologické oblečení z březového dříví začít vyrábět do deseti let.
Související
-
Milujete kávu? Oblékněte se do ní! Na Tchaj-wanu radí, jak na to
Asijské hlavní město kávy. Tak někteří turističtí průvodci mluví o Tchaj-peji. Pití kávy se stalo v posledních letech velmi populární nejen v tchajwanské metropoli,...
-
Česká odpověď na nylon se měla jmenovat winop. Uchytil se ale název silon
Polyamidové vlákno, které je dodnes hojně využíváno, se zrodilo počátkem 40. let v Československu. Vynálezci Wichterle, Novotný a Procházka tak reagovali na americký nylon.
-
Jak se dají využít superpovlaky?
Prodlouží životnost motoru nebo sníží tření při obrábění oceli. Tým Tomáše Polcara z katedry řídící techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT vyvíjí takzvané superpovlaky.
