Prosperující statek proměnily dějiny v chátrající ruinu. Nadšenci mu teď chtějí vrátit zašlou slávu
Pod označením Braniboři si většina Čechů představí bojovníky, kteří kdysi vpadli i do českých zemí. Tak je totiž proslavila opera Bedřicha Smetany. Němci si ale Branibory spojují hlavně s velkofarmáři z usedlostí okolo Berlína. Zpravodaj Václav Jabůrek se vypravil na jeden takový statek, který dodnes nese stopy komplikované východoněmecké historie. Po letech pustnutí teď opět ožívá.
„Pálil se tu schnaps, vařilo pivo, mlely se tu vločky z brambor, skladovalo zrní. No a do toho si pálili i vlastní cihly. Statek byl naprosto soběstačný. Zboží odtud putovalo do Berlína i dál,“ popisuje část sortimentu Detlef Hermann, který v usedlosti vyrostl.
Na statku v Prädikowě pod vedením barona von Eckardsteina vznikla i pekárna, mlékárna, pásla se tu stáda ovcí. Hermann tady vyráběl pálenku. „Palírnu vedl už můj pradědeček, pak děda… Já jsem už čtvrtá generace.“
Zlaté časy ve stínu stromů
Z komínu lihovaru se ale už přes dvacet let nekouří. Po zašlé slávě zbyly jen vzpomínky a dlouhé aleje stromů.
Čtěte také
„Hned za palírnou se dodnes táhne les, který je jen sto metrů široký a pět set metrů dlouhý. Končí hned u zámeckého jezera, kde baron kdysi bydlel. Vysadili ho v 18. století jen proto, aby baron cestou do statku mohl jet ve stínu. I tu cestičku tam dodnes najdete,“ dodává Hermann.
Ve spárech Rudé armády
V obřím areálu najdete i památky na mladší historii. Thomas Dönnebrink se do vsi přistěhoval jen před pár měsíci, ale místní legendy už zná nazpaměť. Ukazuje na hroudu sesypaného kamení. Kdysi tam stála zeď, kterou rozstřílela Rudá armáda.
„Ani nevíme, proč to udělali. Možná měli strach, že na statku byla nějaká německá posádka, a tak namísto brány chtěli vejít zadem. Tu zborcenou zeď už nikdo neopravil,“ vypráví.
Alkoholikovi láhev do ruky
V padesát kilometrů vzdáleném Berlíně o několik let později vyrostla zeď jiná. Východoněmečtí komunisté statek znárodnili a do družstva přibyly zvláštní posily.
„Za NDR nám tu vypomáhali lidé z berlínského ústavu pro alkoholiky a narkomany. Pacienti tu podstupovali pracovní terapii. V Berlíně si pod dozorem psychiatrů prošli abstinenčními příznaky a pak je umístili sem,“ vzpomíná Detlef Hermann. Dřívější alkoholici tak pomáhali i s výrobou jeho pálenky.
Trápení kapitalismu
Tradice Hermannova rodu sice komunistickou vládu přežila, ale jen o pár let. „Po revoluci přišla privatizace a statek koupil podnikatel, který měl zájem jen o palírnu. Správcům musel slíbit, že ji nechá v provozu nejméně pět let. Souběžně si koupil i palírny v jiných částech země,“ popisuje.
Čtěte také
Po pěti letech všechny stroje odmontoval, založil si vlastní podnik jinde a ten zdejší zavřel. A právě tady do příběhu statku Prädikow vstoupil Thomas Dönnebrink a další.
Nová naděje
„Je nás asi čtyřicet a dohromady si to tady chceme přebudovat. Momentálně vyjednáváme s úřady a domlouváme se, kterou budovu kdy opravit, abychom se tu mohli co nejdřív zabydlet,“ líčí nový obyvatel statku.
Lidé okolo Dönnebrinka se zároveň pokoušejí spřátelit s usedlíky a vesničané si jejich chování pochvalují.
„Pro nás místní je krásné vidět, že se tu zase něco děje. Samozřejmě je před nimi ještě spousta papírování – ať už stavební povolení, nebo dohoda s památkovou péčí. Sice to ještě zabere čas, ale to už jsou úplně jiné problémy než dřív,“ uzavírá s nadějí Detlef Hermann.
Související
-
Ani 30 let po pádu berlínské zdi nedohnalo někdejší Východní Německo země bývalé NSR
Rozdíly jsou ve výši platů, životní úrovni i struktuře německého průmyslu, konstatuje lingvistický antropolog Tomáš Samek z Univerzity Karlovy.
