V kyperské mešitě na břehu jezera žije kočičí máma Stavroula. Koček má na sto a jsou pro ni vším

Mešita Hala Sultan na okraji kyperské Larnaky je dnes spíš jen historickou památkou. Muslimští Turci totiž z města utekli před bezmála padesáti lety během kyperské války. Mešita s hrobkou světice leží za Larnakou na břehu solného jezera. A úplně opuštěná vlastně není. Namísto věřících se kolem ní teď rojí obrovské množství koček. Odložení miláčkové tam totiž mají svou lidskou mámu.

Tak jsem nakoupil v supermarketu asi dvacet různých kočičích konzerv, protože sem, k muslimské svatyni Hala Sultan na samém okraji Larnaky, se bez kočičí stravy prostě vydat nelze.

Více než sto dvacet koček

U opuštěné budovy někdejší výletní restaurace před mešitou se právě ozývá silný hlas elegantní šedesátnice Stavrouly Pamboulouové.

Čtěte také

Stavroula teď svolává své svěřence k večeři a říká, že se nemůže dopočítat, že jich je dneska nějak málo. Všech více než sto dvacet koček se přitom každý den snaží spočítat, aby si byla jistá, že se žádná neztratila nebo že žádnou nepotkalo nic špatného.

Kočky ale přeci jen na volání slyší a postupně se sem stahují. Stavroula teď čistí velké plastové misky, ve kterých jim za chvíli přistane něco dobrého.

Snažím se je chránit

Všechny kočky mají svá jména. Teď už týden postrádám Margaritu a mám o ni strach.“ Nakonec se Stavroula dopočítala a očividně se jí ulevilo. Teď mi své miláčky představuje, většinou jim prý dala stará krásná řecká jména, ale je tu třeba i kocour Hasan nebo kočka Ajše se jmény tureckými. Kypr je prý prostě smíšený. A všude už se ozývá spokojené mlaskání.

Když jsem tu nebyla, stávalo se, že přišli chuligáni s loveckými psy a vzali si několik koček, aby je na nich cvičili. Tak spím tady v autě

Snažím se je chránit ze všech sil. Ve dne i v noci. Já jsem vystudovaná stavařka. O manžela jsem přišla před třinácti lety. Žádné děti jsem neměla. A tak mám teď spoustu dětí kočičích a psích, které miluju a kterým pomáhám,“ říká paní Stavroula, skutečná kyperská kočičí máma.

Namáhavá dřina

Každý den jedu jen na dvě na tři hodiny domů, abych přivezla vodu a nakoupila žrádlo. Je to těžké. Jsem na to sama, vypráví obětavá paní Stavroula

Sedíme teď ve stínu obrovského oleandru, na Stavroule je vidět, že je unavená, zpocená, ale svou úpornou starost o zdejší kočičí komunitu bere jako povinnost.

„A je to těžká práce. Bojím se o ně a když je ztratím, strašně to bolí. Každý den jedu jen na dvě na tři hodiny domů, abych přivezla vodu a nakoupila žrádlo,“ mluví teď Stavroula trochu pohnutým hlasem.

Dostat se za dva roky spaní v autě do Guinessovy knihy rekordů by bylo pro Stavroulu Pamboulouovou velké zadostiučinění. Mnohem větší ale bude, pokud se splní její sen a tahle kyperská kočičí máma získá v okolí pozemek a postaví na něm oficiální útulek pro kočky a psy.

Spustit audio

Související