Odešla do penze a koupila si vojenský truck. S ním je teď Petra Schuermannová na cestě kolem světa

Z jedné strany nádherné jezero Liptovská mara a z druhé strany obrovský vojenský vůz, který si Petra Schuermannová přestavěla na obytný.

Pavlína Nečásková s Petrou v jejím obývacím pokoji, kde je kromě mikrovlnky, záchodu, sprchy a kuchyňské linky také velká postel|foto:Pavlína Nečásková,Český rozhlas

A teď mě vítá ve svém pojízdném bytě, kde je kromě mikrovlnky, záchodu, sprchy, kuchyňské linky také velká postel. Prostě všechno, co v tuto chvíli pro Petru představuje domov. Ten svůj starý v Hamburku totiž prodala a vydala se na cestu okolo světa.

Sen o cestě kolem světa

„Vždycky jsem moc chtěla cestovat. Už jako malé dítě jsem se dívala do mapy a představovala si, kam se všude podívám. Tak to bylo celý život, a když jsem přestala pracovat a šla do penze, rozhodla jsem se, že opustím Německo.“

Z Německa do Polska, pak Česko, Rakousko, nyní Slovensko a další cíl je jet přes Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko až na jih. To musí stihnout do zimy. Petra se rozhodla, že její cesta bude trvat klidně i patnáct let, protože víc šancí navštívit tato místa už mít nebude. 

Čtěte také

Cesta kolem světa za 12 tisíc korun? Travel-hackeři potvrzují, že je to možné

„Když nemáte přesný plán na to, kam se vydáte příští týden nebo příští měsíc, můžete jet, kam chcete. Když budete mít v hlavě konkrétní představu, budete se jí řídit, a tak už nikdy spontánně nezabočíte doprava ani doleva. Pro mě plány nejsou.“

Něco za něco

Sedíme v prostroné kabině, Petra třímá v rukou volant, za který se jistě v minulosti posadilo jen málo žen. 

Vždy zaparkuje na jednom místě a tam stráví tři čtyři dny menšími výlety. Ty absolvuje na své terénní čtyřkolce. V Německu má děti, které její rozhodnutí respektují. I přesto, že o Vánocích se namísto u rodinného stolu bude Petra nacházet asi někde v Řecku.

„Víte, za všechno musíte v životě zaplatit. A já chtěla jet sama: jsem ráda, že se nemusím nikoho ptát, jestli chce kafe nebo kam chce zítra jet. To je pozitovní stránka věci, naprostá svoboda. Ale cena, kterou musím zaplatit, je pak samota. Nevadí mi být sama, ale občas si člověk chce popovídat německy, chce se někomu podívat do očí nebo ho obejmout a to nejde. Všechno má svá pozitiva i negativa.“

Jiný kraj, jiný mrav

V Polsku ji prý lidé vítali na silnicích a nosili jí čerstvé koláče na cestu. Rakušané ji brali za svou a vojenský truck ve Vídni pozorovali s pobavením. Češi a Slováci jí zatím přijdou nejodměřenější, ale zajímají se.

To ostatně vidím sama, když Petra odjíždí se svou čtyřkolkou pryč. Zvídaví lidé pomalu obcházejí její vojenské vozidlo a fotí si ho. Není se čemu divit.