Rumunští důchodci jsou vášniví karbaníci. Karty jsou pro ně ale hlavně společenská událost

Starší lidé mají v důchodu různé záliby. V Česku chodí například na houby nebo na ryby, v Itálii si zase užívají příjemné posezení v přístavu. Ve Francii důchodci vyrážejí do zahrad a parků a hrají tam pétanque. A v rumunské Bukurešti zase senioři hrají karty.

V parku Cișmigiu v centru Bukurešti stojí pod velkým kaštanem čtyři, možná pět stolků z kamene a u nich sedí asi 25 postarších pánů. Je slyšet chtrastění žetonů a kartiček, hrají totiž hru remy.

Jeden z hráčů, Cristian, mi vysvětluje, že tady v parku Cișmigiu hrají její speciální druh. Trvalo mu prý půl roku, než pochopil pravidla. Učil se hlavně pozorováním zkušenějších kolegů a kamarádů.

Remy je prý hra velmi podobná pokeru a musíte si dát velký pozor, jaké karty sbírá hráč po vaší pravici. „Jedna partička remy může být různě dlouhá – od tří minut až po hodinu. Cílem je nasbírat 51 bodů,“ vysvětluje Cristian.

Velká hra o malé peníze

Martin Balucha během rozhovoru s Cristianem v bukurešťském parku

Při remy jsou podle něj potřeba především tři věci: pozornost, trocha psychologie a notná dávka štěstí. To se prý hodí i Cristianovi, když se večer vrací domů: „Dostávám peníze od ženy. Když přijdu večer bez nich, vždycky se mě ptá, co jsem dělal. Tady se ale hraje maximálně o deset eur za den, takže je to je poměrně levná zábava. Určitě lepší než Casino.“

V parku Cișmigiu hrají spíš kamarádi. Když se chce připojit někdo nový, je to většinou na doporučení štamgastů. Občas se prý ukáží i nějaké ženy, většinou jsou to ale manželky a partnerky známých hráčů.

Kamarádi, karty a vnoučata

Cristian chodí na partičku remy každý den pěšky celých 15 kilometrů, v horku i v zimě. Je vidět, že ho hra baví a že si s kamarády užijí spoustu legrace. Někteří hráči se ale nevěnují jen kartám, dostali na starost své vnuky a vnučky. U stolečku je zaparkovaný i kočárek, takže kromě zábavy stíhají tito gentlemani ještě plnit svoje prarodičovské povinnosti.

Jak mi potvrzuje další hráč, remy má v parku Cișmigiu dlouhou tradici: „Chodili jsme sem i za Ceaușesca. Jsme tu jako bratři.“ Prošedivělý pán v béžové napůl rozepnuté košili teď zrovna nehraje, a tak má čas na drby.

Ukazuje na kamaráda Cristiana, se kterým jsem mluvil dřív, a říká mi, že je to velký Don Juan. Prý měl tři ženy, které využíval a chtěl po nich peníze, aby je mohl utratit ve hře. A protože prý prohrál hodně peněz, vytrhaly mu všechny vlasy, a proto teď má pleš.

autoři: Martin Balucha , and
Spustit audio

Související